Keith Floyd ve Středomoří

Uvedený text jsem volně zpracovaln podle komentářů televizního seriálu "THE FLOYD ON THE MED" uváděném opakovaně na TV kanálu "Spektrum". V tomto seriálu s Floydem navštívíme několik zemí rozkládajících se kolem Středozemního moře a poznáme jejich gastronomii. Připojit se můžete kliknutím na příslušnou oblast a tak cestovat spolu.

Španělská kuchyně

Více než 700 let trvající okupace Maurů, měla velký vliv na španělskou kulturu i kuchyni. Maurové sebou přivezli citrusové ovoce, ořechy, koření a zavedli kultivaci rýže. V 15. století křesťané vyhnali muslimské Maury a Španělsko zahájilo dobývání Nového světa, kde objevilo nové vzrušující gastronomické poklady: papriky, kakao a rajčata. Gaudiho katedrála v BarceloněNaše putování začíná v Barceloně, hlavním městě Katalánska a v jednom s mých nejoblíbenějších měst. Je to vyspělé kulturní město plné historie a architektury. Kromě Manuela a barcelonského fotbalového klubu je současným symbolem Barcelony nádherná Gaudiho katedrála. Je to klasický kousek španělské architektury. Trochu neogotika a art-deko. Původní plán byl na deset až patnáct let a o sto let později ji stále ještě budují. Antonio Gaudimu byla třicet když v roce 1884 dostal nabídku na postavení "Federata familia", což je dnes nejznámější a nejpůsobivější monument Barcelony. S posedlostí pracoval na tomto projektu přes třicet let až do své smrti v roce 1926, přejela ho tramvaj. La Bocerria je vynikající trh plný čerstvé zeleniny, ovoce, masa uzenin a fantastického výběru ryb a darů moře. Zkrátka něco pro nás. Ve Středomoří je dobré, že tu neplatí žádné elitářství, co se týče ryb. Všichni jedí všechno z moře. Od skrovné olivie až po mohutného tuňáka. Možná proto lidé ve Středomoří žijí tak dobře, tak dlouho a trpí mnohem méně infarkty než my v severní Evropě. Díky rybám, olivovému oleji, zelenině a samozřejmě čas od času i dobrého vína. Velikosti některých ryb mohou vlády některých zemí šokovat. Kdyby se však španělská vláda pokoušela zasáhnout nejspíš by padla pod náporem domácností a takových drobných rybek.
Je dopoledne a čas na svačinku. Co se týče jídla jsem nadšený historik který tahá z kde jakého starého číšníka nebo násosky trochu informací. Bylo mi řečeno, že pravděpodobně úplně první "tapas" byla prostá půlka chleba (placička). Ve dnech kdy ještě kavárny neměly chytré skřínky z nerezové oceli, chladící zařízení a vzduchotechniku, tak dělníci, kteří přicházeli po těžkém dnu na poli na sklenku chtěli ukrýt své víno před mouchami a komáry. A tak jim hostinský dal kousek chleba, aby mouchy nelétali do vína. Pochopitelně když tak v klidu seděli a klábosili o sklizni a podobně, namáčeli chleba do vína a jedli ho. Během let se to pak vyvinulo do mnoha malých porcí různých dobrůtek. Především však musím podotknout, že tyto malé pokrmy nejsou předkrmy. Pravý Španěl je bude jíst až poté, co se kolem desáté hodiny dopolední zastavil na sladké koblihy a kávu s mlékem. Až kolem dvanácté se vyplíží z kanceláře a dá si tapas a sklenku sherry nebo vína. Ve dvě hodiny pak půjde na pořádný oběd. Já jich tu mám šest nebo sedm. Tohle je solená treska v rajčatové omáčce, je naprosto vynikající, macalo almecas, což jsou jinými slovy slávky vařené v petrželi, bílém víně a česneku. Potom abocerol, to jsou malé ryby velice často ančovičky, které jsou nařezány na filety. Jsou syrové a pouze marinované v citrónové šťávě a olivovém oleji Vlastně je to velice japonské. A potom tady mám malé párečky nacpané do brambor s česnekovou majonézou. . . . Dobré! A pravděpodobně tím nejbližším co seženeme jako tapas i v Anglii, jsou pěkně přesmažené, vepřové odkrojky (poznámka DDK: u nás jsou to vepřoví vrabci nebo škvarky). A už je čas na oběd. Snad nejslavnější restaurace ve městě Los Caracoles je skrytá v jedné úzkých barcelonských uliček a vede ji již pátá generace rodiny Bofarulů. Tohle je kuchyně, která si vskutku zaslouží to známé klišé: "pokud ti vadí vedro nechoď do kuchyně". Los Caracoles je tady v Barceloně od roku 1835 a dodnes tu mají kuchyňská kamna na uhlí. Úžasné místo! My tu však dneska budeme vařit, o to nám vlastně jde, že.
Koroptve vařené v octě
Nejprve osmahneme koroptve v olivovém oleji a potom je budeme vařit docela zajímavým způsobem. Budeme je vařit v octě. V octě se vaří už od dob starého Říma, pravděpodobně proto, že římské víno bylo tak odporné, že ho používali jako ocet. Hodíme tyto celé koroptve na olivový olej a nechám je zhnědnout. To potrvá několik minut. Výborně, jsou krásně hnědé! Teď přidáme nějaké cibule ke koroptvím, necháme je povařit tak tři minuty před tím než přidáme mrkev. Malé syrové mrkve pěkně pokrájené. Necháme je změknout v olivovém oleji, pak přidáme nakrájený celer, trochu nasekaného česneku a trochu sherry octa a teď bílý vinný ocet a konečně trochu chřestu, malé chilli papriky a teď necháme tento kouzelný lektvar povařit asi 30 až 40 minut.V poslední chvilce přidáme celé malé jarní cibulky i s natí. Položíme je nahoru, aby nasákly výpary které vycházejí z octa. Samozřejmě, že v ideálním případě na to dáme poklici, aby se to 30 až 40 minut dusilo.

Dokonalé, ne? Na jednu věc jsem zapomněl. Když jsem v úvodní časti povídal o Barceloně mám novinku pro ty z vás kteří nenávidí krvavé sporty. Budete potěšení, že už dnes v Katalánsku, což je provincie jejíž hlavním městem je Barcelona, nejsou býčí zápasy. Zakázali je!
Papriky plněné krémem ze solené tresky a podávané s omáčkou s červených paprik
Vyrobíme plněné papriky. Budeme je nadívat solenou treskou zvanou "bacalao". Velké filety tresky se několik dnů namáčejí v soli a pak se suší. Rybu musíme přes noc namočit do vody. Pak ji nakrájíme na malé kousky a ty uvaříme v mléce. Když je uvařená, dá se zpátky do mísy a ručně ji ušleháme až je z toho hladké pyré. Při šlehání přidáváme olivový olej a drcený česnek. Vezmeme čerstvou červenou papriku, kterou úplně nasucho upečeme v troubě a oloupeme slupku.Potom ji prostě naplníme, což je složitá mazlavá záležitost. Každou papriku nacpete krémem bacalao, zakápneme trochou olivového oleje a šup s tím do trouby. Abych dokončili toto jídlo osmahneme česnek, přidáme pyré z červených paprik okořeněné červenou paprikou, nakonec trochu smetany a vyrobíme tak delikátní omáčku.

Náboženství má ohromný vliv na naše návyky při jídle. Když v osmém století Maurové, kteří byli muslimové dobyli Španělsko, přivezli sebou lilky, koření, pomeranče a pokročilý systém zemědělství do té doby ve Španělsku neznámý. V 15. století, když byli Maurové vyhnáni a křesťané se obávali, že se kolem stále mohou potloukat převlečení za křesťany přišli skutečně s důmyslným nástrojem na etnické čistky, kterým bylo vepřové maso. Lstivě jako lišky zvali různé lidi na ohromné hostiny a pokud odmítli jíst vepřové věděli, že to jsou muslimové a za to byl rožeň. Ne však takový ten s krásně opečeným jehněčím. Boby obecné jsou základní součástí španělské výživy, skutečně. Než se lidé jako Kryštof Kolumbus vrátili do Španělska s věcmi jako brambory, obilí a podobně tak se ve středověku chleba dělal ze sušených bobů.
Katalánský salát ze zelených bobů, salátem, mátou a šunkou
Malé zelené boby, považíme ve slané vodě a zbavíme slupek a prostě vysypeme do salátové mísy Smícháme je s jemně nakrájeným hlávkovým salátem, s nějakým pěkným tvrdým salátem, jako je islandský a podobně, pak přidáme nakrájenou mátu a nakonec velice jemně nakrájenou šunku "cerano" nebo parmskou šunku, chcete-li. Pěkně to promícháme, ještě trochu citrónové šťávy. Nešetříme olivovým olejem a opět hezky promícháme a máte osvěžující, křupavý a velice zdravý salát z bobů obecných.

Vyrazili jsme na jih do Andalusie do Cherézu. Tohle město každoročně oslavuje první vinobraní ze kterého pochází jedno z nejslavnějších vin na světě - sherry. Hrozny jsou přiváženy na schody katedrály, kde je očekávají velké fanfáry a oslavy. S Cerésu se vozilo víno do Říma už před dvěma tisíci lety a podle záznamů se víno dodávalo do Anglie už v roce 1482. Ale teprve v 18. století obchodníci, převážně britští, udělali s sherry nejdistribuovanější víno na světě. Ve Španělsku si ho váží, pijí ho chlazené jako aperitiv, nebo k tapas a může se lišit od naprosto suchého "fino" přes tmavěji zbarvené "olo roso" až po tmavé sladké krémové sherry známé při svatbách a pohřbech. Gonzáles Bajas z Bodega má sklep plný zrajícího sherry. Do tohoto sklepa si zve hosty aby podepsali sud, jak bych mohl odmítnout ! To je skutečná pocta. Byl jsem umístěn nad Winstona Churchila, lehce doprava od Margaret Thacherové, což jsem byl ostatně vždycky, hned vedle bývalého presidenta Kolumbie. Hm, to jsou lidé mé krevní skupiny a samozřejmě všichni mají rádi jako já sherry. Ochutnáme sklenku. Samozřejmě! Na zdraví! Tady před katedrálou mezitím tihle chlapíci stále tvrdě pracují. Šlapou víno ve velkých dřevěných hranatých nádobách ve hnědých polobotkách a jejich boty bez pochyby přispívají k osobité barvě a chuti. Prvnímu lisu je požehnáno a získaná šťáva se stáčí do ohromných sudů na sherry, které jsou neseny včele průvodu přes město. Takhle končí ceremonie, která se zde koná již stovky let.
Španělské tapasPo aperitivu jsme již připraven na nějaký oběd. Slyšel jsem velice dobré zprávy o restauraci zvané El Foro maják v El Puertu. A tak mně napadlo, že se tam podíváme. Šéfkuchař Fernando Cordoba se pustil do přípravy specialit podniku . A já se na ně těším. Tak tady máme nějaký toast s ratatui a nasolenými ančovičkami navrchu. Kousek ochutnáme. Tohle je opravdu obtížná část mé práce. Naprosto delikátní. Je to křupavý venkovský chléb, osmažený, viditelně pokapaný olivovým olejem a pak je tu jakési ratatuy s z velice čerstvé, nejspíše dušené zelené papriky s trochou rajčat a ančoviček navrchu. Celé je to velice zelené a žluté; skutečné barvy Andalusie. Myslím, že je to senzační. Pak je tu malá oliheň s kus-kusem, cukety plněné kus-kusem a mletým masem se šafránovou omáčkou. Velice lehce osmažené cukety, které se nechaly vychladnout. Je to opravdu mimořádně dobré! Jestli bude oběd pokračovat v tomto duchu bude skvělý. Tohle je asi jeden z nejlepších začátků jídla, který jsem zažil za dlouhou dobu. Malé filety z hovězího s placičkami a se smaženými šalotkami jsou vařené, ne grilované jak byste si mohli myslet. Řekl bych, že praotcem tohoto jídla, které je velmi jemné by mohlo být velmi drsné, tuhé kovbojské sušené hovězí. Musejí nějak zpracovat ty zabité býky tady kolem jich chovají na tisíce. Takže tohle je jemné, velmi jemné maso s placičkami. Ale počkejte! Všechno špatně! Vůbec to není hovězí, je to jazyk! Je to hovězí jazyk a je absolutně vynikající.Mám rád tato skutečně prostá jídla. Ano je to presentováno v moderním stylu a je hezké na pohled, ale chuť je stará. Má to již staletí starou chuť. Víno je silné a dobré. Jemné, vynikající v této chladné místnosti. Teda pokud dostávám stejné jídlo jako dostane zákazník, tak tato restaurace v Puento Santa Maria kousek od Cherézu, která se jmenuje El Faro Maják mi poskytla jedno z nejlepších jídel jaké jsem jedl za poslední léta. Když se tady ukážete vzpomeňte si na mně. Jsem si jist pokud snad nebudete spokojeni rovnou, hned to napraví. Výborné!
Královská andaluská škola jezdeckého umění je další místo, které musíte navštívit, když jste v Cherézu. Tito čistokrevní španělští koně jsou tak elegantní, když předvádějí jakýsi jezdecký balet. Zeptal jsem se Rafaela Soto Andreada, ředitele výcviku jak dlouho trvá vycvičit koně a jezdce. Myslím, že jezdcům to trvá déle než koním. My nejsme tak chytří jak koně. Kůň který sem přijde je tři a půl nebo čtyři roky starý. Na veřejné vystoupení se nedostane před třetím rokem výcviku Pak je to opravdu dobrý, vlastně nejlepší kůň se kterým můžete jezdit drezůru. U jezdce je nutná trpělivost a citlivost k pochopení koně. Musíte si uvědomit, že kůň má také svůj osobitý charakter a temperament jako my. Je odvážný a má hodně šarmu, ale zároveň je velice vznešený. Tyto kvality si udržel po celá dlouhá staletí.
Můj další pokrm má také dlouhou historii. Ve Španělsku se vaří hodně různých jídel z rýže a buď se jim říká "aros" tj. rýže s něčím, nebo se jim říká "paela". Paela není vlastně jídlo, paela je velká plechová plýtká pánev (odhaduji průměr asi 80 až 100 cm) a všechno co se v ní vaří se nazývá paela. V podstatě je určena na vaření rýže, pokud žijete na venkově možná přidáte králíka a zeleninu a pokud žijete na pobřeží tak nejspíš ryby. To je tedy paela. Abych jednu připravil po svém způsobu máme tady jednu ohromnou pánev.
Paela z kuřete a se škeblemi
Do pánve dáme dost oleje, pak tam přidáme kousky kuřete. Osmahneme je jen vteřinku nebo dvě, aby zhnědly. Zatím můžeme přidat cibuli a trochu česneku. No a další důležitou přísadou je rýže, kterou jsme přes den namočili a několikrát důkladně propláchli, abychom ji zbavili škrobu. Pak jsme ji opatrně scedili. Byla namočená asi čtyři hodiny. Je důležité ji pořádně promíchat, aby se rýže dobře obalila v olivovém oleji a osmahla. Pak přidáme nadrobno nakrájená rajčata a teď rybí vývar. Tady jsou k dispozici hodně levné ryby a tak můžeme uvařit nějaké rybí hlavy, ale naprosto postačí použít rybí vývar v kostce. A pozor, teď přidáme nejdražší ingredienci - šafrán.
Když je rýže téměř uvařená tekutina je vstřebaná, kuře je měkké, přidáme hromady a hromady vypraných škeblí a zakryjeme. Asi tak za dvacet minut přidáme malé škeble, trochu slávek, a jednu z velkých specialit tady z okolí: malé škeble, které se jmenují "almecas". Velice často se prodávají v tapas (barech). Teď přidáme zelený hrášek. V této fázi se také může přidat sůl, ale není ji třeba příliš mnoho, protože samotné mořské plody jsou dost slané. A opět dáme zpátky poklici. Je to hotové, když se škeble nebo slávky otevřou. Paela chutná tak dobře jak vypadá.

Pobřeží Andalusie je proslulé výskytem darů moře, abyste dosáhli svého cíle potřebujete k tomu v dnešní době, jak jsem zjistil, trpělivost, vytrvalost a musíte pochopitelně vstát před úsvitem. Tato loďka vyrazila z malého přístavu Estepone. Rybaří jen u pobřeží, kde její sítě vlečené po dně pátrají po škeblích. Je to tvrdá práce a odměna bývá občas malá. Stojí za zamyšlení, že když sedíte v pěkné restauraci a dostanete jich plný talíř, říkáte si proč stojí tolik peněz. Je to proto, že chlapi jako tihle tráví na moři dlouhé hodiny, kdy tahají těžké sítě po dně oceánu. Většinou vytáhnou jen hromadu prázdných škeblí, kterými se musí pracně probírat. Je to hodně těžká práce pro hrstku škeblí a pár hřebenatek. Podél tohoto pobřeží stále naleznete velké množství výletníků. Třicet let intenzivního cestovního ruchu poněkud snížilo reputaci Costa del Sol. Ale během devadesátých let se tu vzpamatovali, opravili hotely, vybudovali malé pěkné přístavy a pobřeží nyní zdobí příjemné plážové bary. Bez prvotřídních ingrediencí, lásky a pozornosti k detailu se s tradičních jídel může stát hrozivé klišé. Mezi taková ukázková klišé patří španělský nápoj "Tintorano", který obsahuje červené víno, limonádu, limetkovou šťávu a led. Dalším klišé je ledová andaluská polévka zvaná "gaspacho", která je vyrobená ze zelených paprik, nakrájené cibule, čerstvého estragonu, česneku, okurek, a nezbytných rajčat.
Gaspacho - ledová polévka
Máme připraven v hrnci olivový olej a trochu octa. Začneme tím že k tomu přidáme hrst cibule a hrst nasekaného estragonu, pokrájené papriky, několik stroužků nasekaného česneku a trochu nakrájené okurky. Pak na to vezmeme nějaký domácí ponorný mixér a rozmixujeme to na pyré. Potom přidáme hromadu oloupaných a nakrájených rajčat a znova mixujeme. Dále přidáme tajnou ingredienci, kterou je přírodní čisté rajčatové pyré, nevařené, ničím neochucené, neupravované, se spoustou ledu a jednoduše pokračujeme v mixování. Nakonec přidáme trochu pepře, soli a cukru. A je to!

Přesto, že jsem dal do toho led není od věci, když je obzvláště horké počasí, dát to na půl hodiny do lednice. A mimochodem, tohle vydrží v lednici i několik dní. Když gaspacho podáváme můžeme je nalít do mísy, přidat trochu nakrájené cibule, nakrájené zelené papriky a okurky, trochu červených paprik a konečně pár krutonů. V některých místních restauracích dělají to, že když se dostanou do téhle fáze rozmixované směsi ji přecedí a podávají ji ve sklenici jako nápoj. Před obědem je velice osvěžující. Já to mám však raději v tomto stylu, nerad to cedím. Mám rád když je polévka trochu hustší, když má nějakou texturu. Na Costa del Sol je západ slunce signálem, aby lidé vyrazili ven a bavili se Jedno z nejpopulárnějších nočních "lovišť" je "Puerto verus", jakási španělská verze Saint Tropéz. Tento přístavní komplex přitahuje bohaté, slavné a krásné osobnosti a tisíce turistů, kteří tu krásu chtějí obdivovat.Je to pěkný účelně vybudovaný přístav je tu plno Ferrari a plno elegantních žen. Najdeme tu hodně restaurací a spoustu barů. Je to město plné zábavy Tady se všichni baví až do rozbřesku a předpokládám, že když sem přijedete v pronajatém Ferrari, můžete si ho pronajmout i tady, nebo si můžete pronajmou Harley Davidson nebo Jaguára nebo Royls Roys, tak sbalíte pěknou holku a můžete si dát v podstatě relativně nezajímavé jídlo. I když jsou tyto restaurace příjemné a zábavné tak gastronomicky nejsou nijak na výši. Pěkné je, že z nich můžete pozorovat jachty, ale mějte na paměti, že lidé, kteří se zde tolik baví jsou hoši a dívky, kteří na tyto jachty dohlížejí místo nepřítomných boháčů. RondaNechtěl bych tu žít, přesto, že je tu pěkně. Všichni ti lidé co se tu večer co večer procházejí vlastně neutrácejí žádné peníze, jenom dělají trochu hluku. Všechno je to příjemné, ale myslím že se tu projevuje španělský vliv a Španělé nejsou cyničtí mamonáři. Pokud chcete pózovat, pomohou vám pózovat, pokud se chcete uvolnit, pomohou vám se uvolnit. Jsou to docela přátelští lidé, že zde můžete být tím kým právě chcete být. Pár kilometrů od pobřeží narazíte na stále stoupající cesty. Andaluské nížiny jsou opravdu velice krásné, zejména na jaře. Já mířím do Rondy, jednoho z nejznámějších bílých měst na pobřeží, které je ohromnou turistickou atrakcí. Díky své strategické poloze se Ronda stala posledním baštou Maurů, kteří odsud byli definitivně vyhnáni uprostřed 14. století. Dnes je město populárním turistickým cílem.
Je zde most, který se nazývá "Nový most" a byl postaven v roce 1751. Naneštěstí se ale o 600 let později zřítil, při čemž bylo zabito padesát lidí. V tomtéž roce začali budovat most znovu, ale trvalo dvaačtyřicet let než ho dokončili. Pod tímto mostem je vězení, ve kterém přebývali ti nešťastníci, kteří očekávali trest smrti. Říká se, že Franko během občanské války vyzval, nebo bychom lépe mohli říci přinutil své nepřátele, aby z tohoto mostu skočili. Ptal jsem se na to místních lidí, ale ti to vášnivě a kategoricky odmítali.
Objevitelé jako je Vasco de Gama, John Cabot nebo Kryštof Kolumbus udělali pro středomořskou španělskou kuchyni 15. století tu obrovskou věc, že přivezli vzácné zboží - kakao. Španělé, jedli, pili a vařili čokoládu dlouho před Francouzi. Byli v té době velice pokročilí. Takže uvaříme klasické jídlo; zní legračně, ale chutná brilantně:
Humr v čokoládové omáčce
Do pánve dáme trochu olivového oleje a trochu másla, přidáme nadrobno nakrájenou cibulku, jenom trochu a potom česnek. Necháme to na chvilku změknout. Jakmile to změkne přidáme naše humry, ještě živé rozkrojené napříč. Tak a humři jsou tam. Nyní přidáme nějaké chilli papričky, jemné plátečky zázvoru, lehce to ochutíme solí a pepřem a potom přidáme trochu sherry. Necháme to povařit asi tak pět nebo šest minut. To by mohlo stačit. Když jsou humři uvařeni, přidáme kapku čerstvé pomerančové šťávy. Vyjmeme humry položíme na servírovací tác a za chvilku uděláme čokoládovou omáčku
A nyní ta zábavná část. Přidáme do výpeku po humrech tuhle čokoládu. Je to 70 % ní čokoláda, přesněji 74%. Je tmavá a neslazená, pak ještě kapku sherry, kapku pomerančové šťávy, zahustíme a obohatíme to kouskem másla. Dále přidáme trochu petržele a trochu chilli papriček. Potom ty půlky humrů jednoduše přelijeme. Nakonec přidáme rýži uvařenou v šafránu, Dali jsem do ní také pražené piniové oříšky, mandle a hrozinky.


Ryba pečená v mořské soli s pomerančovou holandskou omáčkou
Jedno z klasických andaluských jídel je tak jednoduché, že je téměř nemožné je připravit. Je to celá ryba pokrytá mořskou solí. Sůl vytvoří na povrchu kůrku, ryba se uvnitř vaří, takže tam jsou vlastně všechny chutě hermeticky uzavřeny. Ryba této velikosti, což odpovídá asi tak kilové pražmě má být kolem 25 minut v troubě. Pojď rybičko do trouby! A je to. Když je hotovo musíme z toho chlapíka opatrně odstranit krustu ze spečené soli a dostat ho z pekáče na jiný tác. Pak jen sundáme kůži a pod ní se objeví vynikající maso. K tomu masu připravíme holandskou omáčku, což je záležitost ušlehaných vajec ve spojení s rozpuštěným máslem. Místo citrónové šťávy můžeme je ochutit pomeranči - jako pomerančovou holandskou omáčku s pomerančové šťávy a kůry. Tak podáváme pěkný kousek masa s trochou této omáčky a k tomu podáme pár vařených brambor.

Znovu připomínám, že vaření v oblasti Středomoří je velmi jednoduché. Dělá to snad ta čerstvost zboží, snadná příprava a okamžité podávání, což také hraje roli. S velkým potěšením mohu říci, španělské jídlo se vyrovná čemukoliv co se jsem zatím zažil na své pouti po Středomoří. Bohužel všechny dobré věci jednou skončí a stejně tak i náš část vymezený Španělsku. Teď mně čeká jen krátký skok přes Gibraltarskou úžinu a budu u dalšího cíle, kterým je arabská kultura a chutě. Ano, mířím do Severní Afriky.

nahoru
O autorovi Úvod Řecko I. Řecko II Turecko Francie Španělsko Tunisko a Maroko Egypt
HOME
[CNW:Counter]