Jsou tu "Grand hotely" a kasina. I první filmový festival v Cannes v roce 1946 přispěl k lesku této oblasti. Dnes tato zář v mnohých očích vyhasla, ale z kulinářského hlediska je zde francouzská kuchyně stále respektovaná. Musím říci že je to dobrý pocit vidět středomořské pobřeží z našeho obcésního vozu a jistě bude i Cannes tak kýčovité jako je tenhle vehikl. Bude to pro nás velké zklamání. Zvláště velké znechucení pro mě a pro dramaturga, který to tady vybral. Doufejme, že si tu dáme nějaká vynikající rybí vína, nasolenou tresku s česnekovou majonézou, talíře mořského ovoce, humrů, grilovaných sardinek no a všech těch různých věcí, které si spojujeme s pobřežím. Pokud máte v plánu poobědvat v Cannes a platí to za vás někdo jiný, pak je nejlepší volbou hotel Carlton. Šéfkuchař hotelu tady vytváří svá božská jídla, která přispěla restauraci k dobře zaslouženým dvěma hvězdičkám Michelova bodování. Jak by jste asi očekávali je to dost honosné. Pokusím se všechno popsat: je to filet z velice čerstvého pilobřicha ostnitého, smaženého na pánvi, obložený plátky velice malinkých artyčoků, které se smažili až byli lehce křupavé. Ucítíte na nich hrubou mořskou sůl, což je velice dobré. Potom jsou tu malá opékaná rajčata, miniaturní fazolky a šunka. Předpokládám, že je to horská šunka, ale pravděpodobně španělská. Všechno je velmi dobré. To je skutečné Středomoří. Tyhle malé artyčoky, miniaturní fazolky, prvotřídní zelenina s této oblasti. Chuť je naprosto výjimečná."Mercy"! Mimochodem ti z vás kteří si myslí, že vedu extravagantní život, mají v podstatě pravdu, ale měli by jste vědět, že toto jídlo samozřejmě neplatím sám. Je to menu o pěti chodech a v této kvalitě vás bude stát kolem šedesáti liber (asi 3,5 tisíc Kč), bez vína. A pokud se lze řídit již prvním chodem tak rozhodně stojí za to.
Francouzi jsou samozřejmě stejně vášniví pokud jde o víno a proto jsem podnikl tento krátký výlet na ostrov Lérin. Na něm stojí už od pátého století opatství. V minulosti byly mniši svědky bouřlivých dob. Ve středověku se museli bránit středověkým Maurům. A tento ostrov byl strategicky důležitý i během francouzsko - španělských válek v 16. a 17. století. Všechny budovy byly několikrát restaurovány. Naposledy v roce 1868. Ostrov nabízí patřičně klidné prostředí pro mnichy, kteří zde žijí a většinu svého času tráví motlitbami a meditacemi. I návštěvníci smějí ochutnat některá z vynikajících vín vyráběných mnichy. Posadil jsem se u sklenky s otcem Marii. Mají tady sedm hektarů vinic. Rozdělené jsou na čtyři hektary červeného a tři bílého. Vyrábí obvykle kolem 13 tisíc červeného a 12 tisíc litrů bílého a někdy i 25 tisíc červeného a bílého kolem 15 tisíc. Čtyřicet tisíc lahví!" Je to velmi zajímavé bílé víno je v něm cítit moře a borovice". Přesně tak borovice, půda má svůj vlastní charakter". V tomto delikátním víně můžete ucítit okolní krajinu. Stojí za to si sebou vzít několik lahví, když je čas." Tak to je naše směs a ještě do toho přisypeme čerstvě nakrájený parmezánu. A na závěr vydlabané cukety a lilky nadijeme touto směsí. Naklademe na plech, je to takhle jednoduché. No tak a nakonec přijde podlití kuřecím vývarem. Tenhle pro nás poctivě připravil místní kuchař, ale kostka kuřecího vývaru nám bude doma také stačit a nebudeme pak přidávat do žádné z těchto věcí sůl. Pěkně to na plechu podlijeme a na to všechno pěkně přidáme olivový olej. Nakonec všechno zapečeme v rozpálené troubě. |
V jiné pánvi osmažíme trochu hub v olivovém oleji s máslem okořeněném hrubou solí, česnekem a čerstvým tymiánem. Necháme to několik minut smažit. Mezitím se vyvařila voda s červené pražmy a tak vmícháme trochu másla. K bramborám jsme teď přidali připravené houby, česnek a tymián. Teď tam dáme ještě malé cibulky, které se vařily v malém množství vody s cukrem a máslem. A jak se budou vařit dál v cukru a máslu, tak se voda vyvaří a máslo s cukrem na nich udělá glazuru. Budou pěkně do zlatohněda. V této fázi je táto omáčka téměř připravená. Ještě přidáme kapku olivového oleje. Konec konců jsme na jihu Francie a máme tu nějaké olivy z Nice, které tam dáme. Tohle bude omáčka pro naší rybu, až nadejde čas ji na závěr ozdobit. |
"Jak rychle by jste tady jel?"