Směřujeme ke Korfu. Ionské ostrovy se vynořují jako kameny po kterých se dá přeskákat z Řecka až k patě Itálie. Historie těchto ostrovů se liší od historie pevniny. Dobyli je Římané, vládla tu Byzantská říše, ale nebyli tady nikdy Turci. Na místo nich tu vládli od 14. do 18. století Benátky. Také tu byli krátce Francouzi, Rusové i Britové až do roku 1864, kdy byla ostrovům zaručena nezávislost. Italský vliv je velice zřetelný zejména na Korfu. Těstoviny a telecí jsou klíčovými ingrediencemi mnoha jídel a když poprvé přijedete do města Korfu, tak s trochou fantazie si tu připadáte jako v Benátkách.Je právě Bílá sobota velikonoční a procesí připomíná konec hladomoru v 16. století. Podle legendy právě na Bílou sobotu vpluli neočekávaně na Korfu do přístavu lodě plné mouky. Jen proplouvaly kolem ostrova, ale prý jejich cesta byla odkloněna svatým Spiridonem, patronem Korfu, který se zjevil kapitánu ve snu a řekl mu, aby změnil kurs a plul na ostrov jehož obyvatelé hladovějí. Ostatky svatého Spiridona jsou neseny dlážděnými ulicemi a po tři dny oslav jsou vystavovány. Procesí putuje hodiny. Raději vyrazíme do starého města, abychom zjistili co je nového v místních tavernách k obědu.
Tady nemusíte hovořit řecky, aby jste pochopili z čeho se skládá řecké jídlo, stačí když projdete dveřmi a zjistíte co tu mají. Je to paráda! Tady je krásné jehněčí ragů se špenátem a hráškem ve smetanové omáčce, je tu fantastické ostré dušené hovězí s paprikou, česnekem a chilli a je velice ostré. Opět telecí v rajčatové omáčce, jehněčí kýty připravené k naporcování, a tady je ragů zase z jehněčího, brambor a mrkve. To samozřejmě není tak ostré a je ještě s hráškem. A tady místní šéfkuchař připravuje ančovičky a makarony. Být tu je prostě skvělé.
Nejsou lidé kvůli jídlu směšní, jsou tak xenofóbní. Francouzi se smějí Britům, že si dávají k jehněčímu mátovou omáčku nebo jablečný "sauce" k vepřovému a přesto vaří kachnu s třešněmi a kachnu s pomerančovou omáčkou. Co třeba Skotové ti jedí "hadit", ale když přijdou do Řecka řekli by o tomhle, že to je hnůj. A víte co to je to není žádný hnůj. Je to čisté žito a hadit uvařený jako polévka. Je naprosto fantastická a vezměte si například "ovčákův koláč". Ovčácký koláč to má být v Britanii jakési hospodské jídlo. No a když přijdete do Řecka, tak tady se jí "musaka", což je takový řecký ovčácký koláč. Rozdíl je v tom, že ten britský se dělá z brambor, samozřejmě proto, že brambory rostou pod zemí a nejlepší zelenina v Britanii roste pod zemí. V Řecku je musaka vyrobená z lilku, jelikož tady všechno roste nad zemí, protože v těchto drsných oblastech není příliš půdy. Důvody jsou příliš jednoduché a prosté.
Velikonoce jsou nejdůležitějším svátkem v roce, jsou považovány za svátek svátků. Oslavy na Korfu patří k nejpopulárnější v Řecku a přitahují zhruba 25 tisíc návštěvníků z celé pevniny a ostatních ostrovů. Rádi se bychom se přidali k procesí. Tohle je barvité, ale to co se bude dít dál rozhodně nečekáte. Každou Velikonoční sobotu tu při procesí oslavují Kristovo vzkříšení tak, že vyhazují z oken různé nádoby aby zahnali na zbytek roku divoké a zlé duchy. Není to vlastně křesťanský rituál, zdá se že pochází ze starého Řecka. Když po smrti příbuzní odstranili tělo zemřelého museli takhle vyhazovat nádoby, aby zahnali zlé duchy. Jinak je to jen oslava radosti, protože je Bílá sobota, sváteční den dunění bubnů a rozbíjení symbolů, vyhazování nádob. To je dost dramatické a pochopitelně i příliš hlučné, abych předvedl několik svých delikátních kuchařských skečů. A tak si najdeme tiché místečko. Mnoha lidem se při pomyšlení na středomořského jídla vybaví fialová barva lilků, červená rajčata, černé olivy a zelené cukety. Jenže tohle bude citrónový a zelený skeč. Řekové velice milují citróny a samozřejmě čerstvou zelenou zeleninu ať už je to špenát, hrášek, kopr, koriandr, petržel pórek, salát, pórkové listy, prostě cokoliv zeleného. Milují tyto věci a je to naprostý kontrast proti těžké bramborové mussace a masitým červeným britským jídlům. Je to lehké jarní jídlo. A protože jsou Velikonoce a protože jsme na Korfu, tak čím to v Řecku oslavit než prvotřídním jarním jehnětem.
Vína na Santoriny mají charakteristickou chuť z vulkanických popelů ve kterých rostou. Půda však není problém, velkým problémem je tady vítr a tak tu fouká jako na ruských stepích. A tak přišli na velice lstivý nápad, splétají révu do věnců, takže hrozny uvnitř věnců jsou uchráněny před větrem vnějšími listy. Protože na Santoriny velice málo prší a vinice se zde nesmějí zalévat je další výhodou tohoto systému, že hrozny jsou uprostřed věnců mezi listí a jakákoliv přírodní vlhkost, která se zde objeví vtéká do půdy a do kořenů.