Ale ještě si musíme nechat místo na pudink, jako u tradičního nedělního oběda. Lidi vás nikdy za nic nepochválí tolik, jako za něco sladkého. Sladké totiž dokáže v člověku probudit dítě. Já ale nemám moc rád příliš sladké dezerty, po kterých je člověku těžko. Proto se snažím vylehčit všechny přísady. Takže, když dělám čokoládovou pěnu používám místo másla trochu mléka. V panacottě zase místo smetany dávám jogurt a do ovocného sirupu příjde mnohem méně cukru. Čokoláda je pro mně dokonale výstřední pokrm a tento čokoládový pudink, který sám pouští šťávu patří k těm nejmilejším. Pudink se bohužel neudělá sám, pouze pustí šťávu na dno misky, takže nahoře je pórovitá hmota a dole hustá šťáva.

Čas od času si lidé Billa objednají na přípravu jídla na soukromém večírku. Například v tomto seriálu to byly známé australské návrhářky Heidy se Sárou, které chtěly připravit výstřední, ale lehká jídla. Nakonec jsou to přece návrhářky, ale pozor i když se jídlo na papíře tváří jako snadné, je lepší si je před každou významnou událostí vyzkoušet. Pro večírek bude připravovat: "prudce osmažené mušle s mrkvovými smaženkami a jogurtovým dresinkem", "čerstvý kuřecí salátem s grapefruitem a pistáciovými oříšky" a "sněhové pusinky s vonnými broskvemi a vanilkovou zmrzlinou". Za ta léta v oboru si Bill stanovil tři pravidla.
1) dobře si zapamatovat datum soukromého večírku (už jednou přišel, o týden dřív, což je lepší než později); 2) jídlo by mělo být snadné na přípravu, protože člověk nikdy neví v jaké kuchyni bude pracovat; 3) předem si připravit toho co nejvíce, poněvadž když se stane katastrofa je potřeba mít dost času na nápravu.

Tak s jídlem jsme si jistí, ještě musíme slavnostně pokrýt stůl, vyzdobit pokoj namíchat drinky a hlavně budeme muset vypadat stejně skvěle jako tihle lidé, pro které to vše připravujeme.