»"Maminka před vařením namočí do vody suchý houby. Kuba nejrač vosikáče. Ty jsou vydatný a dělají černou dobrotu. Pražáci, co k nám jezdí na léto, jim říkají křemenáče, jako by rostly, kde se dobejvá křemen. Vosikáč, aby měl domov, chce vosiku, mech, trávu a v tom si lebedí. Čím se dá víc hub, tím je kuba lepčí. V kastrolku maminka usmaží cibulku dozlatova udusí na tom houby. Přidá trochu kmínu. Krupky zaleje vodou a uvaří doměkka. Houby, pepř, utřenej česnek, marjánku, sůl dá do vařenejch krupek a důkladně promíchá. Vymastí pekáč, do toho kubu vysype a v troubě upeče do voňava. Když kuba dostane horkost, vypustí z trouby blaženou vůni a je jí plná chalupa." "Pavlíčku, ty to líčíš jako Dobromila Rettigová." "Teta, co je to za tetu, ta Dobromila?" "To byla jedna vzdělaná paní, která psala kuchařku a při tom prej provařila v Litomyšli dva baráky". "Aha," řekl jsem, ale stejně jsem nevěděl, o jakou tetu jde."«

(Karel Sedláček: "Dupy, dupy okolo chalupy")