Nejoblíbenější pražská restaurace - Jana Nerudy byla na rohu Spálené a Purkyňovy ulice na Novém Městě v domě U Ježíška (musela ustoupit pražskému metru). Básník tu měl jako vážený štamgast vlastní stůl, kde se scházel s uměleckou i akademickou elitou té doby. Říkalo se dokonce, že kdo se chce s Nerudou seznámit, musí za ním k Ježíškovi. Oč raději chodil básník do pražských hospůdek, o to hůř snášel ty venkovské. „U špinavých stolů čekají špinavé lavice, v neumytých sklenicích září kalné pivo, káva má milou příchuť přičmoudlé smetany, máslo a sýr chutnají žíravě jako přestárlý salám, na huse je přilita omáčka z telecí pečeně - kdopak by dovedl vyčísti všechny zvláštní výhody, jakými se honosí pražské vůkolí a jež bys jinde zcela marně hledal!“ rozohnil se v jednom ze svých fejetonů. Jídlu se Neruda rád věnoval v mnoha fejetonech a břitkými postřehy vtipně glosoval tehdejší kuchyni. Aby to nebylo málo, zveršoval dokonce i recept na milované skopové na majoránce. A to tak dokonale, že se už při čtení sliny jen sbíhají. V dalším zveršovaném receptu pak zprvu bojovně, ale vzápětí už zjihlým hlasem labužníka doslova maluje přípravu na svou oblíbenou husí krev na cibulce.

Jako příloha se hodí houskový nebo bramborový knedlík.

»"Vezmi maso skopcem dané, „vysoký ocásek“ zvané čili „šrůtka“, je to zkrátka od žebírek vzatá částka. Vem též brambory ze sklípku, česneku vem stroužky dvoje, jíšku z hovězího loje, vonné marjánky též ždibku. A teď kuchařka nechť hledí, ať se masu v teple daří, pak ať polívku z něj scedí, brambory v ní poovaří, a pak - ale nepospíchej! - zapraž, znovu vše to smíchej s masem - v krásné snaze tejné* by vše vřelo v chuti stejné. Pochutnáš si: v mísy lůně rozloží se oblak vůně. (* staročesky tajné)" «

(Z fejetonu J. Nerudy v Národních listech dne 14. 10. 1883.

nahoru
ZPĚT do kapitoly

HOME