Štramberské uši - jsou tradiční pečenou pochoutkou ze severomoravského Štramberka na Novojičínsku. Jako prvnímu českému výrobku byla jeho názvu a receptuře uznána v roce 2006 ochrana zeměpisného určení Evropskou unii. Štramberské uši může komerčně vyrábět pouze osm registrovaných výrobců kornoutových perníků bydlících v městečku Štramberk, kteří platí radnici licenci. Název štramberské ucho pochází z legendy staré několik století. Roku 1241 za panování krále Václava I. (1230-1253), čelil Štramberk rabování vojska mongolských Tatarů. Když už místním lidem usídleným na nedaleké hoře Kotouč docházely síly i zásoby, jako zázrakem se stáhla temná mračna a propukl prudký déšť. Nepřátelský tábor spláchla povodeň z přetékajícího rybníka, kterému obránci rozkopali hráze. Stalo se tak večer přede dnem Nanebevstoupení Páně 8. května roku 1241. Po Tatarech zbyly jen pytle s ušima, jež utínali svým odpůrcům jako důkaz oddanosti svému chánovi. Toto medové pečivo se pak opakovaně peklo v předvečer svátku Nanebevstoupení Páně na památku této události a o poutích. Ve složení tradiční receptury panují určité nejasnosti. Staletí stará receptura hovoří jedině o váleném medovém těstu a také v domácnostech se z něho uši výhradně dělají. Komerční pekaři dnes volí méně nákladné lité těsto. Lité uši jsou sice chuťově také výborné, ale mají údajně menší trvanlivost.

Před podáváním můžeme štramberské ucha ozdobit šlehačkou či marmeládou.

ZPĚT do kapitoly
ZPĚT do SLADKÉ DDK

HOME