» Nikomu neradim, aby lidem u Domstavu řek: "Nemáte náhodou sejkoru" Tak mně na ni špetá"! A je oheň na střeše. Sejkory sou naše kerkonošské jíllo, pomalu tak slauný jako naše kyselo. Nastrouhaj se syrový bandory, vosolej, přidá se kmin, česnek, cibule a to řídký těsto se rozplácne na žavou plotnu. Po chvíli se sejkora obrátí, a dyž je po vobouch stranách dorůžova upečená, volípne se, škvařeným máslem vomastí a je. Té pochoutky! Naše lidi, který osud zavál do velkejch měst, přicházej vobčas do svejch ronnejch chaloupek; nejčastěj vo Dušičkách a vo vánocích. A dyž je příbuzný chtěj parádně uctíť, upečou jim na jejich přání sejkory.«
(Jan Buchar - lidový vypravěč: "Bylo hůř a lidi nechválili", 1984)