Pěna ze salátové okurky Nero Wolfe
(Rex Stout a redakce Viking Press "Kuchařka Nero Wolfe", str. 53, Paseka Litomyšl, 1996)

Suroviny:
  • 3 velké okurky
  • 1/4 šálku suchého bílého vína
  • 1 lžíce strouhané cibule
  • 1 lžička soli
  • 1/2 lžičky čerstvě mletého pepře
  • 1/2 šálku majonézy
  • 1 balíček želatiny
  • 2 lžíce horké vody
  • 1/2 šálku šlehačky
  • 4 lžíce vinného octa
  • 2 papričky "pimiento"

    Postup přípravy:
  • Ze dvou okurek odstraníme semínka a neloupané je nahrubo nasekáme.
  • Propasírujeme je přes jemné síto nebo rozmixujeme.
  • Do pyré přidáme víno, cibuli, pepř, majonézu a lehce promícháme.
  • Želatinu rozpustíme v horké vodě přidáme ji do okurkové směsi.
  • Potom přimícháme do tuha ušlehanou smetanu.
  • Směs nalijeme do vychlazené, olejem vymazané kulaté formy, nebo do čtyř menších formiček a dáme do chladu ztuhnout. Zbylou okurku, nakrájenou na tenká kolečka, zatím naložíme do vinného octa. Ztuhlou pěnu vyklopíme na vychlazenou mísu.
  • Ozdobíme ji marinovanými plátky okurky a na nudličky nakrájenými papričkami "pimiento".
    »Okurky, plody "Cucumis sativus", se jedí přes 3000 let, přišly k nám z Asie. Byli jsme okurková velmoc s hlavním městem Znojmem, ovšem pěstovaly se a pěstuji všude, kde to jde. Za mé mladosti se dělaly kyselé nakládané okurky různých velikostí a bývaly různě kořeněné. Němci měli své "Salzgurken" nakládané v soli. Francouzi měli své ostře kořeněné malé okurčičky. Po první světové válce kohosi napadlo nakládané okurky sladit. Zplodil bastarda mezi zeleniniou a kompotem. Lidem to zachutnalo. My, staromilci, jsme zůstali v menšině. Roku 1960 jsem se ve Vídni těšil na kyselou okurku, ale číšník mě poučil, že to se přece už nedělá. Roku 1936 ještě byly ve Vídni znamenité kyselé i slané okurky, podávané na ledu. Čtvrt století je dlouhá doba i v kuchyňské kultuře.«

    (Prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc.: "Lékař vzpomíná (1895-1920)", Avicenum Praha, 1978)

    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]