»Na celém Valašsku se právem říkalo: "Zemňáky a zelé, živobytí celé". Hlavním jídlem Valachů bylo vedle brambor bezkonkurenčně zelí, zejména kyselé. Jedlo se skoro každý den, někdy třeba třikrát denně, a to od začátku zimy až do léta. Kyselé zelí mělo, podle tehdejších názorů i léčivé učinky. "Dyš bolela hlava, tož sa dala hrstéčka mezi dvě hadérky a přiložilo sa na hlavu. A hlava hneď jakoby ochládla. Lebo dyš bolelo na prsoch, lebo, nedaj Bože, suchoty chytál, škvařívaly sa ze slanin oškvarky a ty se podlévaly kyseliců (vodou z kvašeného zelí)". Zelnica spravovala chlapi po pijatice, pili ji taky, když škvrčalo v břuše a vařenou užívali, když kašlali a těžko dýchali.«Suroviny:
750 g zelí kysaného nebo čerstvého 750 g brambor 1 cibule 100 g slaniny 2 lžíce mouky ocet podle chuti sůl kmín
Postup přípravy: Zelí vaříme s kmínem, solí a drobně nakrájenou cibulí. Zatím oloupeme k brambory, uvaříme je a a necedíme. Měkké zelí i brambory smícháme dohromady a přidáme světlou zásmažku (jíšku) z mouky a špeku. K takto připravenému zelí podáváme vařené maso, nejlépe skopové, . . . no přece tak, jak ho jedli opravdoví Valaši.
ZPĚT do kapitoly![[CNW:Counter]](http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?juracermak&on)
Postup přípravy:
nahoru»"V nedělu šla maminka do kostela. Pravila ně: "Mařko, uvař zelé." A já: "Ale to ňa musíte dať klúč od truhly". A maminka: "A to ja nerada dávám, ty jsi hojná Maryna". A opravdu jsem mívala zelé dycky masnější než maminka. Každý den jsme v hrnci železňáku vařili až pět litrú zelá. Vařilo sa na ohni pod komínem, někdy aji v peci, ale v peci sa enem povařilo a stejně sa dodělalo na drajfúsi. Maminka postrúhala zemňák a umňágala z něho a hladké múky takú máčku, zvlášť uškračila slaninu, a až byla do růžova, dala na ňu hodně cibule. Zatým sa uvařilo zelé, osolilo sa a najprv do něho maminka vlélu tu máčku ze zemňáka a múky, povařila, potem zamíchala do zelá masné s cibulú a zaséj nechala zevřít. Nakonec hrnec odstavila a zelé dochutila solú a kmínem. A s tú chuťů! . . . Vaříte zelé dvacetkráť a nikdy ho stejné neuvaříte"«Jaroslav Štika: Lidová strava na Valašsku", str. 69, vyprávění M. Chovancové z Rožnova pod Radhoštěm, Kneifl Praha,1997)
ZPĚT do kapitoly