» Ivančický chřest dřív patřil k vyhlášeným pochoutkám a delikatesám, které si na svůj stůl nechávala posílat i rakouská císařovna Sissi. První sazenice chřestu se do Ivančic dostaly koncem 18. století z kláštera v Moravském Krumlově. Věhlas však místním bílým a zeleným výhonkům, zvaným též pazoušky, puky nebo prýty zajistil lékárník Anton Worell. Ten přijel do Ivančic roku 1826. Byl vnukem knížecího lékárníka v Moravském Krumlově, a tak mu bylo povoleno otevřít si v Ivančicích lékárnu. Podle zápisů v kronice to byl člověk velmi činný, podnikavý a dobře si uvědomil, že pěstování chřestu je výnosná záležitost. První svou chřestovnu založil právě v dnešní Chřestové ulici, protože v těch místech bývala vhodná lehká půda z naplavené spraše. Z Ivančického chřestu se stala luxusní pochoutka, a tak se z jihu Moravy dovážel až na vídeňský dvůr. Díky tomu také městečko zbohatlo. Chřest si oblíbila i rakouská císařovna Sissi, a dokonce poslala do Ivančic pochvalný dopis, že jí moc chutnal. Dokument je od té doby vystaven v Ivančickém muzeu. Sláva delikátní a dietní zeleniny trvala až do první světové války. Válečná situace však nutila rolníky pěstovat více vydatné plodiny, a tak chřestovny z okolí Ivančic pomalu mizely. Na Worellův obchod s pazoušky později navázal Václav Missbach. V 70. letech se pokusil pěstovaní chřestu v Ivančicích obnovit předseda místního JZD, který sám na své zahrádce chřest dodnes pěstuje. Poslední větší chřestovnu měla v Ivančicích na konci 70. let střední zemědělská škola. Jedinečnost a exkluzivitu místního pokladu určovaly jednak příznivé podmínky, jednak speciální technologie a postupy pěstování. Na Ivančicku se totiž chřest pěstoval pod hliněnými hrnci, nyní roste pod kopečky nahrnuté hlíny. V Ivančicích se proto každoročně konají dvoudenní slavnosti chřestu. V roce 2011 dne 20. května se konal již 17. ročník, a sem byla převezeno pro tuto příležitost 3,5 tun chřestů pro návštěvníky-labužníky. « (i Dnes.cz)