Jak jsem je našel ve svým starým sešitě když byli děti malé.
Básničky 2003 Tráva Sněží snížek chladivý, vzduchem padá poletuje. Kdopak tebe lásko moje ve tmě mrazu polituje? Nemáš noc a nemáš den a nad sebou slunce, dobrou noc má milovaná, dlouhou temnou jako zrada. Nepřeletí pozdrav lásky nad tvou hlavou zrána, ani motýl, ani moucha, jen skřek od havrana. Láska? Točí se ti kola lásky dlouho nemazaná, dřou se skřípou vržou steskem prachem zapadaná. Skoro celá děravá již rychle žravým rezem, jedno píská druhé skřípá přebolestným jazzem Za tu chvilku co se točí to je slyšet nářku, kdyby raděj zase ztichly dáš se na přetvářku. Ticho Ticho jako po pěšině, se k nám z nenadání šine. Vyplňuje všechny místa, asi na mě něco chystá. Už se těším na děti že to ticho uletí. (Mají k tomu zvláštní sklony, spouštět kolem blesky hromy. Ticho nemá žádnou šanci, ani v noci na kavalci.) Zahrádka Máme malou zahrádku asi jak půl podpatku. Roste tam však plno rostlin slunce není vidět pro stín jak jsme všechno zalili ztratím se tam za chvíli. Tak si kreslím do mapy kde jsou keře s rajčaty. Strach Nemám vůbec žádný strach jenom srdce v gaťatách. Když je venku večer tma kdo ví co tam schovává. Ve dne tam nic nevidím trochu se pak zastydím. Že jsem neměl vůbec strach jenom srdce v gaťatách Oběd Byla jedna malá Katka měla ráda cukrdlátka. Se svou malou sestřičkou snědli kupu celičkou. Lízátek a jiných věcí všechno od babiček přeci. Máma na oběd je zvala, vděku se moc nedočkala. A teď mají obě hlad měly raděj obědvat. Nehoda Katka piští jako blázen spadla z vrchu rovnou na zem. Povalila kedlubničky a dopadla na kytičky. Ty ji strašně nadaly ať se tady neválí. Les Když jsem si šel lesem, byl jsem tím unesen. Všude rostly velké stromy, nikde kolem žádné domy. Jen z jehličí paneláky, hotely pro ňáké ptáky, garáže pro vodoměrky, a náměstí pro ještěrky. Silnice pro hovnivály, dálnice končící v dáli. Městské linky, mandelinky, na konečné zarážky, a letiště pro vážky. Sázka Vsázeli se ježek s hadem, kdo dýl vydrží být hladem. Ježek hada nesežral, ten se může vsázet dál. Vsází se hned s kuřaty(děvčaty), kdo víc bude nahatý. Hadice se tomu smála, ale brzy litovala. Náš had totiž, a to může, vyslíkl se aji z kůže. Včely Uletěly včely, nikde nenajdou se, někdy poštípají, někdy namíchnou se. Jindy v hlavě bzučí, jindy leží zticha, někdy hladem vzteklé, jindy plné břicha. Proletěly křížem krážem, všude snad už byly, jenže ten svůj domov, nikde nespatřily. Když letěly kolem nic už nepoznaly, všechno co tu bylo velké vody vzaly. Zůstalo jen jedno, co tu vždycky bylo, ať už bylo pěkně nebo strašně lilo. Až přiletí znovu, všechno se jim vrátí, nevadí když zatím, někde život ztratí. Zima Slyším vítr jak se směje, smetá listí do závěje. Fouká hučí v korunách, zvířátka už mají strach. Že ta zima celá bílá, k snědku jim nic nenasbírá. Sobi Poslouchám a nevím coby, venku asi dupou sobi. Nebo snad i medvědice, pro deset ran do čepice. Buldozery jedou krajem? né, to si mi děti hrajem. Katka na jaře Na jaře když roste tráva, zelená je jako hrom, asi jako moje gatě, když si sednu na bonbon. Taky rostou všude kytky, někdy je jich celej strom, ve vzduchu je plno vůní, alergii mám jak slon. Koupání Přesně za pět minut tance, dostanem chuť na lívance. Dones nám to do vany! Budou z nás hned pirany. Vysílačka Máme doma vysílačku, chytáme v ní naši Kačku. Taky co se venku děje, když jdem večer do postele. Do rádia se vysíláme jak si večer usínáme. Všechno se to dozvědí taky naši sousedi. Pohádku to nenese, že neplatí koncese. Jenom samé blbosti éterem se rozhostí. vypadá jak včelí úl. mi v něm nejvíc bzučíme všem to klidně povíme hledáme kde ten med je snad se někdo zasměje. Básnířka Kdyby má žena byla básnířka, psal bych jí asi básně. Večer bychom je čítaly, a bylo ba nám krásně. Dali bychom si v nich všechno, na co už nejsou síly. Něhu a všechna přání, o kterých jsme kdy snily. Vesmír Slétl mi hvězdný průvan do ticha dusného spánku, jako by byl za dveřmi, nebo bych sahal v dálku. Zatím tu spím jsem tam i tady nikdo mi neodpoví nikdo neporadí. Dívat se? Jak? Zevnitř? Zvenku? Mihne se list myšlenka na chvilenku. A zase jen dusný pokoj, ticho a nic nepohne se, kéž se mé nitro aspoň vzteky třese. Nepřišel přes zavřené okno, někde uvnitř věje, jestli nevrátí se, zamrznu (zapadnu) do závěje. Meze Zarostly mi trávou meze, nikdo do ní nepoleze. Ztrácejí se pěšiny, všude mám jen houštiny. Žádné cesty tady není, jenom samé obcházení. Každé ráno slibuji, Tomu pro nějž miluji. Slunce hřeje i když je mráz, a já se měním v zimostráz. Ráno? Proč měl bych plakat, že nezraje den. Pouze se loudá, V stínech luceren. V úzkých zdech bloudí, ve stoje spí, světla tmu svítí, já chodím v ní. Bojím se že veselé, verše nikdo nebere. Smutné jsou tu taky třeba, veselé však jsou můj chleba. Možná se vám nezdají, ony se však neptají. Na papír mi skáčou rychle, z vajíčka je básní krychle. A slušného člověka, tohle možná poleká. Mám rád verše darebáky, co si hrají na žebráky. Nejsou oblečené hezky, rýmy hážou třesky plesky. Ale když je přečtu dětem, proplouváme lepším světem, než jsou jenom úkoly, počty, čtení do školy. Jako bych byl v mraveništi, když jsem s dětmi v pískovišti. Strašně se to kolem hemží, uhlídám je jenom stěží. Vsázely se ježek s hadem, kdo dýl vydrží být hladem. Ježek hada nesežral, ten se může vsázet dál. Vsází se teď s kuřaty, kdo víc bude nahatý. Hadice se tomu smála, ale brzo litovala. Náš had, totiž, a to může, vyslíkl se aji z kůže. Katka půjde do školičky, sednou si tam na židličky. Všechny děti spolu hrají, na co?, to se neutají. Než půjdeme na houby, sloni všechno roztroubí. Než půjdeme do postýlek, prozradí to modropírek. V noci, až budeme spát, blešky se nám budou smát. Když jsem si šel lesem, byl jsem tím unesen. Všude rostly velké stromy, nikde kolem žádné domy. Jen z jehličí paneláky, hotely pro ňáké ptáky, garáže pro vodoměrky, a náměstí pro ještěrky. Silnice pro hovnivály, dálnice končící v dály. Městské linky mandelinky, na konečné zarážky, a letiště pro vážky. Katka piští jako blázen, spadla z vrchu rovnou na zem. Strašně bouchla do sestřičky, a dopadla na kytičky. Ty ji strašně nadali, ať se tady neválí. ČEKÁNÍ NA TETU Malí lesní mravenci, lezou tetě v kredenci. Teta zase na ulici, zrovna leze v tlačenici. Tlačenice leze dál, čeká dlouho na tramvaj. Až ta tramvaj tady bude, konečně dom teta pude. Doma potom v kredenci, utečou i mravenci. Ve škole nás učili, ať jsme k sobě zdvořilí. Ale moji lidi milí, co to moje oči vidí? Všude samý křik a pláč, co jsme lidi vlastně zač? Byla jedna malá Katka, měla ráda cukrdlátka. Se svou malou sestřičkou, snědly kupu celičkou. Lízátek a jiných věcí, všechno od babiček přeci. Máma na oběd je zvala, vděku se moc nedočkala. A teď mají obě hlad, měli raděj obědvat. Do okna nám nakukuje strom když je vítr, kývá se jak hrom až mám o něj málem strach hned se schovám v peřinách když se tohle večer děje sledujem to od postele ani se nám nechce spát vítr hraje v korunách Večer děti usnuli očka jim zaklapnuli pusa se jim zvečera konečně už zavřela ruce nohy za vteřinu upadli jim pod peřinu skončilo i velké ptaní co bude hned po snídani skončily i boje hádky Dádulky a naší Katky končí mnoho dalších věcí které se zas ráno vrací Panelák je zvláštní dům vypadá jak včelí úl mi v něm nejvíc bzučíme všem to klidně povíme hledáme kde ten med je snad se někdo zasměje. Bojíme se o mámu šlo tam sedm Cikánů potom čtyři skynhidi to se hned tak nevidí když se večer sešeří čekáme ji k večeři ale máma má to v plánu že si přijde někdy k ránu Maminka šla večer hrát Katka do postele spát nezveršuje trampoty už jdou na ni dřímoty a tak končí básnička a zůstává maličká Na kole se učím jezdit umím už i z kopce brzdit je to ale honička předhoním i autíčka z kopce jedu jako sen kopec je tak na tejden fandím této zábavě jenom ať to neskončí ňákou boulí na hlavě Jako krtek hrabu v písku najdu kousek obelisku když zavrtám hlouběji ztrácím ale naději že tam najdu poklad skvělí aspoň ze dvě mirabely Kousek za barákem pojedeme vlakem vedou tam dvě koleje a na sloupech troleje vláček je to malinký dvě spojené mašinky jezdí spolu jako bratři ti se drží jak se patří už je nikdo neoddělí leda v depu po neděli Známe jedno dětské hřiště půjdeme tam zase příště sedí tam i naše mámi ale mi si hrajem sami půjčujem si hračky kola nikdo tomu neodolá máma nás tu obslouží nespadneme do louží Do okna nám nakukuje strom když je vítr, kývá se jak hrom až mám o něj málem strach hned se schovám v peřinách když se tohle večer děje sledujem to od postele ani se nám nechce spát vítr hraje v korunách Máme doma vysílačku chytáme v ní naši Kačku taky co se venku děje když jdem večer do postele do rádia se vysíláme jak si večer usínáme všechno se to dozvědí taky naši sousedi Pohádku to nenese že neplatí koncese jenom samé blbosti éterem se rozhostí Běžel zajíc přes mrkvičku neběžel tam na rozcvičku honil ho náš malý psík neměl čas už na výcvik jak se chroustá mrkvička co ji sela mamička Devět dětí jedlo smetí a desáté vafle jeno z dětí neuletí přilehli je štafle sedm děcek snědlo pecek asi jenom tucet dvěma začlo potom v tichu v břichu něco kručet tři mrňata z těchto dětí hrabkali se v písku a dvě ještě ke všemu zadřelo si třísku jedno dítě stálo splihle nad tím dopuštěním do kalhot to zakončilo mokrým dopuštěním čtyři hned si myslely hele snad už prší deset se jich za kamny teďka doma suší Běží máma do města kytaru si nese s Rudíkem si budou hrát už se strachy třese Dětičky se taky bojí že jsou doma samy pořád by se držely za ruku své mámi Katka se prí nebojí vesele si hajne až maminka přijede hned tam za ní zajde Máma si šla večer ven možná přijde za týden možná přijde za chviličku volám volám na mamičku Křičím volám hned se vrať a už se nám nepotrať