»Bylo mi báječně. Tím spíš, že Tolja se chystal ukuchtit nějakou novou specialitu z jater. Seděl jsem až u samých kamen a pozoroval ho. Nakrájel játra na stejně vysoké řízky, opepřil - a hodil na kamna. Než jsem stačil v údivu a obavách vydechnout, po nějakých třech vteřinách je obrátil. Na obou stranách řízku se vytvořil povlak, který bránil šťávě, aby z jater vytekla. Pak každý plátek zabalil do břišní blány s krupičkami a hrudkami tuku a zašpendlil dřívkem. Takto připravení játra - byla jako v rubašce - vložil do ohně na široké hořící poleno. Po několika minutách bylo jídlo hotové. To byla dobrota! Tentokrát jsem se olizoval já. Nikdy mi nic tolik nechutnalo jako tahle játra připravená Toljou. Tuk z "košilky" je prolnul a všechna šťáva v nich zůstala. Byla tak jemná, že se rozplývala na jazyku. Abyla z mého kabara!
(Jan Kozák (1921-1995), český prozaik: "Lovcem v tajze", Praha 1972)