Sinclair Lewis (1885-1951), americký spisovatel: - napsal dvadvacet románů, ale jen čtyři se považovaly za vynikající. Získal jako první Američan Nobelovu cenu za literaturu (12. prosince 1930) a stal se nejčtenějším a nejvydávanějším autorem třicátých let. Potkal ho však úděl současníka nové nastupující avangarty jako byl T. Wolfe, E. Hemingway a W. Faulkner, jejichž pokroková díla zastínily jeho pozdější tvorbu. Nejlepší romány: Hlavní třída (Main Street, 1920), Džungle (The Jungle, 1906), Babitt (1922), Arrowsmith (1925), Elmer Gantry (1927).»"Poslyšte - hm - měli jste s tatínkem už nějakou baštu . . ." "Prosím?" "Tedy chci říct, jestli jste si tam dali oběd." "To ne. Ale měli jsme to udělat." "No vidíte, já taky ne, takže - já bych teda byl hrozně rád, kdyby jste si vzali něco se mnou." Klára se snažila věnovat mu úsměv, ale s veškerou snahou nedokázala víc než mu ho půjčit. Při nejlepší vůli nedokázala spojit představu zajímavého jídla s Miltem a jeho blátem zacákanou, plechem pobitou a špinavě natřenou bleškou značky Teal. Milta však zřejmě její nerozhodná grimasa uspokojila. Na její návrh se rozjeli na místo, kde se obě auta dala zaparkovat na pevné louce pod několika duby. Z tajemné zakulacené zádě svého vozidla vytáhl teď Milt Dagget miniaturní kamínka na suchý líh, pánev poněkud velikou pro panenky, ale malou pro ruce s hranatými prsty, zavařovací sklenici se slaninou, pytlík vajec, konvici na kávu, kondenzované mléko a záplavu nejrůznějších plechových talířků a porcelánových hrníčků. Zatímco na jeho žádost Klára myla talíře a hrníčky, vyráběl vejce na slanině a kávu, přičemž kamínka ve voze chránil před větrem jen kuchař, který se nad nimi skláněl. Vůně jídla naladila Kláru smířlivě vůči skutečnosti, že je promočená na kůži. A že ji déšť pořád mrholí za krk.»(Sinclair Lewis 1885-1951, americký spisovatel: "Vzduch zdarma", Odeon Praha, 1975)
nahoru
Na obsah kapitoly