Dadalova kuchařka

»Pro muže jednotky byl major - - - de Coverley polobůh, i když se mu to nikdy neodvážili dát najevo. Jediný, kdo si ho troufl oslovit, byl Milo Minderbinder. Když byl u perutě druhý týden, přišel k majorovu vržišti a v napřažené ruce mu nastavoval před oči natvrdo uvařené vejce. Major - - - de Coverley se napřímil, úžaslý nad Milovou opovážlivostí a soustředil na něj veškerou sílu svého ohromujícího vzevření. . . . Milo ten nápor vydržel díky tomu, že se zaštítil onim natvrdo uvařeným vajíčkem, které před sebou držel jako kouzelný amulet. Smršť se po chvíli přehnala a akutní nebezpečí pominulo. "Co to je ?" zeptal se nakonec major - - - de Coverley. Vejce prosím," odpověděl Milo. "Jaké vejce?" vyptával se dál major - - - de Coverley. "Vejce natvrdo uvařené, prosím," vysvětloval Milo. "Kde se tu vzalo?" ptal se major - - - de Coverley. "Slepice je snesla," řekl Milo. "Kde je ta slepice?" ptal se major - - - de Coverley. "Ta slepice je na Maltě, prosím," odpověděl Milo. "Kolik je na Maltě slepic?" "Dost, aby stačily snášet čerstvá vajíčka pro všechny důstojníky perutě, a z fondu jídelny by se za kus platilo pět centů," odpověděl Milo. "Čerstvá vajíčka, to je moje," doznal major - - - de Coverley. Kdyby mi dal někdo k dispozici letadlo, mohl bych tam jednou týdně zaletět a dopravit sem tolik čerstvých vajíček, kolik bychom potřebovali," říkal Milo. "Malta není nakonec tak daleko." "Malta není nakonec tak daleko," uvažoval major - - - de Coverley. Mohl byste tam klidně jeednou týdně zaletět, jednotka by vám dala k dispozici letadlo a dopravil byste sem tolik, vajíček co bychom potřebovali." "Ano", souhlasil Milo. "To bych jistě mohl, kdyby si to někdo přál a dal mi k dispozici letadlo". "Já mám vajíčka nejraději smažená, svěřoval se major - - - de Coverley. "Na čerstvém másle." "Na Sicílii bych sehnal másla, kolik bychom potřebovali, libru za pětadvacet centů," řekl na to Milo. "To není špatná cena, pětadvacet centů za libru másla. A v jídelním fondu je peněz dost i na máslo, a kdybychom třeba nějaké prodali ostatním perutím, dostali bychom zpátky většinu toho, co bychom zaplatili za svoje, "Jak se jmenuješ, synu?" zeptal se major - - - de Coverley. "Mé jméno je Milo Minderbinder, pane majore, a je mi sedmadvacet." "Jsi dobrý provianťák, Milo". "Nejsem provianťák , pane majore. Učiním vše, co bude v mých silách, aby se ze mně stal dobrý provianťák." "Pomáhej Pámbu. Chlapče, vezmi si podkovu." "Děkuji pane majore, A co s ní mám dělat?"? "Hodit ji." "Kam_" Tamhle na ten kolík, Pak ji zdvihneš a hodíš ji na tenhle kolík. To je taková hra, viš? Tu podskovu zase vrátíš sem". "Ano pane majore, už chápu. Za kolik se prodávají takové koňské podkovy?"«

HOME