»"Máme pro ně lepší použití," řekl Niels, "jen si uvědom, co všechno můžeme udělat z téhle slepičí nadílky!" "Vajíčka naměkko, nahniličku, natvrdo, ruská vejce, velikonoční vejce," vypočítaval jsem. "Volské oko, ztracená vejce, míchaná vejce," pokračoval Niels. "Míchaná vejce se sardelemi, se šunkou, na cibulce, s játry . . .". "A," přerušil mně Niels, "znáš tohle? Pár lišek a kousek uzeného lososa nasekáš nadrobno a dusíš na másle a v hovězím vývaru. Rozmícháš půl tuctu vajec s trochou mléka, trochou soli a pepře, naliješ na pánev. Nesmaž příliš dlouho, vajíčka musí zůstat pěkně vločkovitá a jemná a musí vábně vonět"«
(Jakob Flach, 1895-1982, švýcarský prozaik: "Minestra", Frankfurt an Main, 1981)