»"K čemu potřebuješ bílý chléb? Za poslední dva roky jsi každičkou neděli snídal dvě čtyřminutová vajíčka se smaženými vdolky nebo toasty. A děvčata jedla oplatky nebo lívance. Nikdo v této domácnosti kromě Lotty nejí bílý chléb. Kupuji ho výhradně pro ni." Všichni zamrkali. Za chvíli Jonathan povzdychl a řekl: "No to je pravda. Uznávám, že to co říkáš, je pravda. Jenže když už jsem dneska tak časně vstal, rozhodl jsem se, že udělám děvčatům radost a připravím nějaká sluníčka. A u nás se sluníčky dělají z bílého chleba!" Slunička. Jonathan se je naučil připravovat v letní táboře v Maine, když mu bylo dvanáct. To se vezme krajíček bílého chleba, uprostřed se vyřízne kulatý otvor, děravý chléb se dá na pánev s horkou rozpuštěnou slaninou, rozklepe se vajíčko tak, aby žloutek naplnil otvor - a pak se ten celý krám osmaží."
Sue Kaufmanová, 1930: Deník americké manželky", Praha 1974)