»Naše výroba potravin měla před válkou dobrý zvuk. Jednotlivé firmy se navzájem předháněly. České uzenářství bylo na vysoké úrovni díky vynalézavosti českých uzenářů a kvalitě českých prasat. Světoznámé byly "pražské šunky", zejména Chmelovy. Jeden čas bylo zakázáno dovážet je do Německa, poněvadž bylo ke konzervování používáno acidum benzoicum, což německý Codex alimentarius nepřipouštěl. Známé byly Koulovy vuřty, Macháčkovy taliány, Cibulkovy klobásky a šunka, Chmelovy párky atd. Vyráběly se i různé salámy, např. pražský salám, a řada salámů se ovšem dovážela. V lahůdkářství bylo k dostání přes 30 druhů salámů nebo se kupoval jemný nářez, to jest každé kolečko od jiného druhu. Do jedné porce ani nebylo možné všechny druhy dát: veronský salám, mortadela, jazykový světlý a tmavý, drážďanský, pařížský, uherský, pražský, polský, mosaikový, játrový, sardelový, metský, vepřová kmínová pečinka, tlačenka trojího druhu a další. Naše párky byly výborné, hrubosekané, dovážené frankfurtské byly velmi jemně sekané. Později jsme jeden čas napodobovali frankfurtské párky.«

(Prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc.:"Lékař vzpomíná (1895-1920)", str.172, Avicena Praha, 1978)