»Kdyby hořčice byla na seznamu drog, byl bych už dávno evidovaným feťákem. Jsem na ni záviský. Pokládám za výraz osobní ohleduplnosti, že moji přátelé John a Josef mě ve svých drogistických knihách neudali, ale na druhé straně mě tím vehnali do duševní izolace, u níž jediné východisko: že se bonznu sám. Jak už to bývá, začalo to v dětství. Chlebem namazaným hořčicí. Byla to pochoutka pochoutek - a už jsem v tom jel. Když mi v pubertě začali rodiče slastnou hořčici odpírat s poukazem na skutečnost, že dráždí pleť, odpovídal jsem, že se přece hořčicí nemažu. V hodinách botaniky jsem obvykle netoužil po vyvolání, ale když přišla na řadu olejnina, která je základem lahodné žluté směsi, hlásil jsem se o překot, abych se pochlubil svou znalostí, že jde o rostlinu čeledi křížatých. Hořčici jsem vděčný kromě jiného i za to, že mi dodala aspoň minimum národního sebevědomí. Čítal-li jsem v knihách, že Angličané si u baru okázale poroučejí dvojitou whisky, já u vuřtového stánku mohl činit totéž, i když šlo poněkud o jinačí hmotu. Ano jsem hořčičný feťák. Kdyby tato droga nebyla v dosahu, možná bych se v rozechvělém třesu vydal do polí a sosal z náležitých klíčků zárodky hořčičného oleje. Můj návyk na hořčici je nezřízený a nutkavý. Poměrně často se přistihuji, jak se mi tato potravina proměňuje z doplňku v hlavní cíl chuťového tužení. Vyjádřeno stručně: lačním po hořčici a po něčem k ní. Nervově labilnější číšnici dostávají cukatůru, když se jich ptám, jakou mi mohou nabídnout přílohu k hořčici. Při čem nejsem nijak náročný. S povděkem bych přijal cokoliv kromě semlbáby. Hořčicový úhel mi umožňuje obzory nejen chuťové nábrž i pozorovatelské. Například mi pomáhá proniknout do skrytého nitra rodinných životů. Na rozličných návštěvách jsem totiž získal poměrně spolehlivou skušenost, že kelímek s nabízenou zaschlou hořčicí je jednim z nejvýstražnějších znamení rodinné situace v té které domácnosti. Dokládá, že se nacházím mezi lidmi, jimž už nic není svaté. Okoralá hořčice je znakem korání vůbec. Naopak hořčice čerstvá, líbezně mazlavá a mazlivá zároveň posiluje člověčí soudržnost. Náhodné potřísnění takovou hmotou vyvolává v kolektivu družný smích, případně projevy soucitu, případně aktivní pomoc při odstaňování skvrny. Poradí-li vám v takové situaci někdo, že košili je zapotřebí vsunout do teplé vody se sodou, vězte, že to s vámi myslí dobře. Zmíněný výmaz fleku má univerzální působnost: zabírá u plnotučné, kremžské i dijónské. Osvědčil s dokonce i u skvrn z kašičky, kterou jsem si zhotovil z hořčice v prášku, zakoupené v SSSR u stánku se suvenýry. Přiznal-li jsem se veřejně ke své hořčicové mánii, musím ještě doplnit, že v poslední době u sebe pozoruji nápadné nutkání po zvyšování dávek. Můj kamarád ze střediska drogových závislostí mi sdělil, že takový jev je u feťáků bežný. Naopak můj známý inženýr ekonomie mi vysvětloval, že jde o logickou sopotřebitelskou reakci na hořčici, která v rámci hodpodářské reformy inflačně řídne - aby v budoucnu mohla zhoustnout. A že k nynějšímu zachování její chuti je zapotřebí větší množství. A tak či tak, nezvratně zůstává, že jsem si včera dal k párku v bufetu poprve objednal trojitou.«
(Rudolf Křesťan":
"Co láká předškoláka - Hořčice a já", str. 897, Západočeské vydavatelství, 1991)
ZPĚT do kapitoly