Klobásky desatera koření dle Nero Wolfe
(
Rex Stout a redakce Viking Press "Kuchařka Nero Wolfe", české vydání, s. 83, Paseka Litomyšl, 1996)

Suroviny:
  • 900 g vepřového libovějšího masa
  • 450 g syrového vepřového sádla nebo tučnějšího masa (bůček)
  • 900 g libového hovězího
  • 1 lžíce soli a 1 lžička mletého pepře
  • 1 utřený stroužek česneku
  • 1 jemně nasekaná velká cibule
  • bylinky: 1 lžička majoránky, 1 lžička čerstvého sekaného tymiánu (nebo 1/2 lžičky sušeného)
    1 1/2 lžičky sekané petrželky
  • koření: 1 tlučený bobkový list, 1/4 lžičky tlučeného hřebíčku, 1 lžička anýzových semínek, 1 lžička práškové hořčice, 1/2 lžičky muškátového květu, 1/4 lžičky strouhaného muškátového oříšku
  • vepřová střívka

  • Příloha: chléb, hořčice, křen aj.

    Postup přípravy:
  • Maso a sádlo dvakrát umeleme hodně najemno a dáme do hlubší mísy.
  • Přidáme sůl, pepř, česnek, cibuli, bylinky i koření a důkladně vše promícháme.
  • Pomocí speciálního nástavce na mlýnku naplníme střívka směsí a vždy po 8 cm je převážeme.
  • Před podáváním klobásky uvaříme.
  • Podáváme z nezbytnou hořčicí, křenem a chlebem.
    »Kdyby hořčice byla na seznamu drog, byl bych už dávno evidovaným feťákem. Jsem na ni záviský. Pokládám za výraz osobní ohleduplnosti, že moji přátelé John a Josef mě ve svých drogistických knihách neudali, ale na druhé straně mě tím vehnali do duševní izolace, u níž jediné východisko: že se bonznu sám. Jak už to bývá, začalo to v dětství. Chlebem namazaným hořčicí. Byla to pochoutka pochoutek - a už jsem v tom jel. Když mi v pubertě začali rodiče slastnou hořčici odpírat s poukazem na skutečnost, že dráždí pleť, odpovídal jsem, že se přece hořčicí nemažu. V hodinách botaniky jsem obvykle netoužil po vyvolání, ale když přišla na řadu olejnina, která je základem lahodné žluté směsi, hlásil jsem se o překot, abych se pochlubil svou znalostí, že jde o rostlinu čeledi křížatých. Hořčici jsem vděčný kromě jiného i za to, že mi dodala aspoň minimum národního sebevědomí. Čítal-li jsem v knihách, že Angličané si u baru okázale poroučejí dvojitou whisky, já u vuřtového stánku mohl činit totéž, i když šlo poněkud o jinačí hmotu. Ano jsem hořčičný feťák. Kdyby tato droga nebyla v dosahu, možná bych se v rozechvělém třesu vydal do polí a sosal z náležitých klíčků zárodky hořčičného oleje. Můj návyk na hořčici je nezřízený a nutkavý. Poměrně často se přistihuji, jak se mi tato potravina proměňuje z doplňku v hlavní cíl chuťového tužení. Vyjádřeno stručně: lačním po hořčici a po něčem k ní. Nervově labilnější číšnici dostávají cukatůru, když se jich ptám, jakou mi mohou nabídnout přílohu k hořčici. Při čem nejsem nijak náročný. S povděkem bych přijal cokoliv kromě semlbáby. Hořčicový úhel mi umožňuje obzory nejen chuťové nábrž i pozorovatelské. Například mi pomáhá proniknout do skrytého nitra rodinných životů. Na rozličných návštěvách jsem totiž získal poměrně spolehlivou skušenost, že kelímek s nabízenou zaschlou hořčicí je jednim z nejvýstražnějších znamení rodinné situace v té které domácnosti. Dokládá, že se nacházím mezi lidmi, jimž už nic není svaté. Okoralá hořčice je znakem korání vůbec. Naopak hořčice čerstvá, líbezně mazlavá a mazlivá zároveň posiluje člověčí soudržnost. Náhodné potřísnění takovou hmotou vyvolává v kolektivu družný smích, případně projevy soucitu, případně aktivní pomoc při odstaňování skvrny. Poradí-li vám v takové situaci někdo, že košili je zapotřebí vsunout do teplé vody se sodou, vězte, že to s vámi myslí dobře. Zmíněný výmaz fleku má univerzální působnost: zabírá u plnotučné, kremžské i dijónské. Osvědčil s dokonce i u skvrn z kašičky, kterou jsem si zhotovil z hořčice v prášku, zakoupené v SSSR u stánku se suvenýry. Přiznal-li jsem se veřejně ke své hořčicové mánii, musím ještě doplnit, že v poslední době u sebe pozoruji nápadné nutkání po zvyšování dávek. Můj kamarád ze střediska drogových závislostí mi sdělil, že takový jev je u feťáků bežný. Naopak můj známý inženýr ekonomie mi vysvětloval, že jde o logickou sopotřebitelskou reakci na hořčici, která v rámci hodpodářské reformy inflačně řídne - aby v budoucnu mohla zhoustnout. A že k nynějšímu zachování její chuti je zapotřebí větší množství. A tak či tak, nezvratně zůstává, že jsem si včera dal k párku v bufetu poprve objednal trojitou.«

    (Rudolf Křesťan": "Co láká předškoláka - Hořčice a já", str. 897, Západočeské vydavatelství, 1991)

    ZPĚT do kapitoly
    HOME

    [CNW:Counter]