Calzone - jsou nejbližšími příbuznými pizzy. Jsou připravovány ze stejného těsta, s téměř podobnou náplní a ve stejné peci. V poslední době se staly, podle M. D. Klímy, velmi populární. Je to proto, že patří mezi oblíbené tzv. "finger food" - jídlo, které můžeme jíst bez příborů, jenom pomocí prstů. Prodávají se v pouličních stáncích nebo z ve výdejních oknech v restauracích. Jsou známy již od nepaměti. Název pochází od názvu širokých kalhot, podobným našim pumpkám, které byly v Itálii módou v 17. století. Doslovný překlad by mohl být "plné kalhoty" :-), ale ten by tuto dobrotu nevystihoval moc vhodně. Tak byly calzony přeloženy (I.D.K.) jako "plněné kapsy". Calzone se dělají v různých velikostech a připomínají velký plněný rohlík, vlastně přehnutou a upečenou pizzu s nádivkou ukrytou vevnitř. Náplní může být cokoliv, co je vhodné pro pizzu, ale navíc můžeme použít i zbytky drůbežích mas, odřezky sýrů, zeleniny aj. Suroviny však musí být každopádně čerstvé a dobře okořeněné. Základní a neopomenutelnou surovinou každé dobré calzone je kořeněný tvarohový sýr ricotta.Postup přípravy:
Těsto na calzone je stejně jednoduché jako na pizzu. Chlebovou mouku nasypeme na vál nebo do mísy, uprostřed rukou vytvoříme důlek. Přisypeme sušené droždí nebo rozdrobíme droždí čerstvé. Dále přidáme cukr a sůl. Doprostřed důlku nalijeme něco přes půl litru vlažné vody a začneme těsto zpracovávat. Nejdříve jen vidličkou, potom rukama. Mouku odmícháváme vidličkou od středu postupně po obvodu moučného kráteru směrem ven a postupně ho rozšiřujeme. Na začátku se vytváří hustá kaše a potom mokré těsto, a to již můžete začít zpracovávat rukama. Pořádně se do toho opřeme, dáme do toho všechnu sílu, propracujeme je poctivě, až nám zanedlouho vznikne pod rukama hladké a pružné těsto. Těsto necháme zhruba na půl hodiny odpočinout. Potom je válečkem vyválíme na asi půl centimetru silnou placku, (dbáme aby placka neměla tenká místa, kterými by mohla náplň vypadnout - DDK). Z placky vykrajujeme stejná kolečka o průměru asi kolem dvaceti centimetrů. Můžeme si ku pomoci vzít menší talířek o patřičném průměru, kolem kterého kolečko vykrojíme. Teď připravíme nádivku.
Příprava nádivky:
V Itálii tradičně používají všechno, co jim kde zbylo, nebo co najdou v ledničce. Tak například: artyčoky, papriky, rajčata, lilky, chilli, šunku, olivy, sýr, cukiny, bylinky jako třeba bazalku, - no prostě cokoliv, na co si vzpomeneme.
Co vybereme, to dáme do misky, osolíme, opepříme a přilijeme trochu panenského olivového oleje. Přidáme bylinky a koření a možná i trochu kvalitního octa ze sherry nebo octa bylinkového. Dobrá je také mozzarella, a určitě přidáme i trochu tvrdého sýra, např. parmazánu. Všechno spolu zamícháme a pomocí lžíce připravenou směs naklademe doprostřed vykrojeného kolečka z těsta. Těsto přehneme, kraje k sobě přitlačíme prsty a spoj ještě pořádně přimáčkneme a dvěma prsty zarolujeme podél celého spoje. Vytvořené půlměsíčky s nádivkou uvnitř přendáme na plech posypaný moukou a lehce je nařízneme nahoře; uděláme malý otvůrek pro odchod páry z nádivky během pečení. Pečeme asi 20 minut při 190°C, až jsou zbarvené pěkně dohněda či zlatava a jsou dobře propečené. Když je rozřízneme - je to pak nádhera. Jen se podívejte!Poznámky DDK:
M. Dobromil Klíma ve své "Nové italské kuchařce" (1998), na straně 223., doporučuje péci calzone v troubě zahřáté na 260°C, minimálně na 235°C. K tomu, aby byla náplň dobře propečená, je vhodné péci ve dvou stupních. Nejdříve pečeme při uvedené vysoké teplotě po dobu 45 minut, a jakmile se pečivo "nadýchne" a získá žlutohnědou barvu, teplotu zmírníme na 235°C a pečeme ještě 4-5 minut. Při podávání doporučuje calzone pomazat na talíři extra panenským olejem, posypat parmazánem a sekanou zelenou petrželkou a vedle položit pikantní omáčku nebo zeleninový salát.
nahoru
ZPĚT do kapitoly