Ředkvičky, Raphanus sativus var. sativus - obsahují dostatek vitamínu C a hodnotné silice, které vzbuzují chuť k jídlu. Obsahují kromě toho celou řadu dalších vitamínů, tzv. provitaminu A, vitamin E,B. Zkušenější zahrádkáři vědí, že ředkvička je plodina krátkého dne, to znamená, že jakostní bulvičky se vytvářejí jen na jaře a na podzim, kdy je den kratší, kdežto v létě – při dlouhém dni – vytváří rostlina květní stonky a semena. Proto se v létě nepěstuje. Aby ředkvičky byly chutné a šťavnaté, musí rychle vyrůst, to znamená, že se musí hodně zalévat. Při kolísající vlhkosti začnou totiž dřevnatět. Lze je upravit nejen v salátu ale samotné ředkvičky můžeme povařit v osolené vodě a podávat polité máslem. Další možnoou úpravou jsou "zadělávané ředkvičky" - tj. osmažené na cibulce, pak přidáme nakrájené ředkvičky a dusíme až šťáva zasmahne. Lehce zaprášíme moukou, podlijeme hovězím vývarem a povaříme - podáváme. Ředkvičky se dají jíst syrové, loupané, neloupané, mohou se trošku posolit, čímž se uvolní jejich palčivá chuť (palčivá chuť je intenzivnější, jsou-li kořeny nebo bulvičky napadeny škůdci), která je způsobena hořčičným olejem. Není třeba zdůrazňovat, že nejlepší ředkvička je čerstvá, tj. právě utržená. Její nevýhodou je, že se nedá dlouho skladovat, rychle totiž vadne. Ředkvičky lze použít do mnoha salátů, pomazánek (viz níže), polévek nebo jako přílohu k masu atd. Zelené lístky chutnají také dobře, ze starších listů lze připravit špenát - prot je nevyhazujeme. Nakonec ochutíme pepřem a sekanou petrželkou. Antičtí Řekové jsou dodnes považováni za národ kultivovaný. Jejich noblesa byla ale rázem ta tam, když se v manželském vztahu provalilo cizoložství. Pak často nastoupil trest zvaný rhafanidosis, při němž právě ředkvičky hrály významnou roli. Červené bulvičky jsou sice lahodné, ale na sliznici v ústech jak známo řádně pálí. Jenže sliznicí není vybaven jen vstupní otvor trávicího ústrojí, nýbrž i ten opačný. A dávné letopisy praví, že jedním z trestů za manželskou nevěru bylo vsunutí rozkrojené ředkvičky do těla právě z téhle druhé strany. Druhá zelenina v našem salátu je mrkev - karotka je bezesporu také, která velmi cenná kořenová zelenina. Rovněž obsahuje celou řadu vitaminů, zvláště provitamin A a hojnost minerálních látek a cukru. Zvláště pro děti je velmi dobře stravitelná. Proto se nejmenším dětem dává z mrkve pouze vylisovaná šťáva z mrkvové drtě, batolatům už se podává strouhaná zasyrova. Má výborné dietecké účinky a osvědčuje se ve výživě léčebné a navíc je levná a na trhu je po celý rok. Chroupání mrkve svědčí i zubům a působí dobře na oční sliznice a tkáně. Zvláště s citrónem, a jablkem nebo i křenem dostáváme pokrmy vysoce nutričně cenné. A to všechno společně předkládáme svým strávníkům v následujícím salátu, navíc ještě obohaceným o tvaroh, vejce a pažitku. Mrkev se podobným způsobem jako ředkvička v Antickém Řecku k výkonu trestu za cizoložství nepoužívala.:O)

Krajíčky tmavého chleba potřeme pomazánkou, ozdobně posypeme vajíčky a pažitkou.

Pokud děláme salát jenom z ředkviček, tak asi 200 g ředkviček očistíme a kořínky odkrojíme. Na jemném struhadle je nastrouháme, promícháme s marinádou z oleje, špetky cukru, soli a šťávy z citrónu. Vše v salátové míse ještě důkladně promícháme.

nahoru
Na obsah kapitoly

HOME