»Při obědě v jedné restauraci si jeden z hostů všiml, že všichni číšníci mají v náprsní kapsičce polévkovou lžíci. Nedalo mu to a toho, který jej obsluhoval, se na tuto zvláštnost zeptal.
"Víte, pane," odpověděl mu číšník, "majitel najal manažerskou firmu, aby zjistila, jak urychlit a zefektivnit naši práci. Firma po půlročním zkoumání zjistila, že nejčastěji hostovi upadne na zem polévková lžíce a pokud ji obsluhující číšník má po ruce, ušetří 10% času, který věnuje na cestu do kuchyně a zpět ke stolu hosta."
Host se s vysvětlením spokojí, ale po další době si všimne, že každému číšníkovi visí z poklopce malý provázek. Nedá mu to a opět se číšníka zeptá.
"Jste velmi všímavý, pane," ztiší číšník hlas, "jste v podstatě první, kdo to postřehl. Ona totiž ta firma dále vyzkoumala, že pokud si při příchodu do práce uvážeme na penis provázek, při návštěvě WC jej lehce za provázek vytáhneme, takže se ho nedotýkáme rukama, nemusíme si tedy mýt ruce a ušetříme 40% času, který trávíme na záchodě."
"No ale jak ho bez pomoci rukou dáte zpět do kalhot?" nedá to hostovi.
Číšník ztiší hlas ještě víc a dodá: "Nevím, jak ostatní, ale já si pomáhám tou lžící. . . . . . . . ."
(Neviditelný pes: "Chechtavej tygr", březen 2009)