» Naši staří - pokud nesedívali do noci v hospodě - chodívali spát se slepicemi. Proto také den a práce u nich začínala se dříve nežli je zvykem dnes. Když se slunce při krátkých dnech opožďovalo, začínal se život a práce za tmy. S tím souvisela také kuchyně. Staří snídavali pravidelně o dvě hodiny dříve než my dnes; obědy konány kolem naší desátoé hodiny dopolední a večeře kolem naši hodiny šesté. Mezi třetí a čtvrtou svačívalo se. Naši v XVI. věku snídali dle stavů svých rozmanitě. Dělník, jda do díla, chroupal k snídani syrovou cibuli a přikusoval režný nebo bílý chléb, jež pokládán za králem všech krmí. Jindy suchá a studená snídaně býval sýr s chlebem. Ten býval obyšejně také svačinou. Sýrem se někdy míní tvaroh, jindy syreček dělaný s kmínem, květem, šalvějí. Také pojídali prostí lidé k snídani syrovátku s chlebem; jiní píjeli patoky nebo řídké pivo, do něhož si namáčeli topinky. Kdo mohl dopřáti sobě snídaně teplé, ti jídali polévku. Především oukrop se zavařeným chlebem a česnekem, nebo polívku s cibule, z krup, z tvarohu, z hrachu. V postě oblibovali polévku ze semence. Onačejší měšťanstvo snídávalo teplé pivo, teplé víno s žemlemi osmaženými nebo s topinkami udušenými na másle a máslem obloženými. Mimo pivo dělána i pivní polévka. Z krmí, jež vyskytly se se mi jakožto snídaně nikoli rázu obecného, byla například litá vejce. Bohatí měšťané popíjeli po ránu také pálenku a destilované vody, kořalky to jemnější, pořizované z nejrozmanitějších rostlin. Známe vody pálené ze semdesáterých rostlin. Prodávali se v apatykách a měšťané jich doma měli někdy až v podivné hojnosti. Měšťanský oběd - či obědy - začínal se obvykle od polévky jako dnes. Byly polévky ze sýra, pražené a jiné vodové i pivní a vinné, ale častěji to byla řídká jícha v níž leželi "fleky" masa vařeného. Následující krmě byvala maso v koření. Maso na polo pekali, na polo dusili v omáčkách ši šalších, do nichž naypáno koření. Třetí krmí bývalo "pečité". Maso pečené na pekáči, či jak říkali v Turnovště, na pekárku", ve své jíše, či jak říkají na Krkonošsku, ve svém "vejpeku" nebo pečeno na rožni.«

(Zigmund Winter, 1846 - 1912 : "Šat a strava a lékař v XV. a XVI. věku"; kap. "Kterak našim starým chutnalo", sebrané spisy)