Dadalova kuchařka

» "Aleš jistě myslel na večeři. "Co bude k jídlu to nevím, protože v poslední době domácí kuchyně upadá, ale rozhodně budu mít kázání o toulání po ulicích a pozdních příchodech domů. "Jenže doma mně čekalo překvapení. Byl tam jen táta a vůbec se netvářil, že by měl chuť na kázání. Taky měl na sobě zástěru. "To je dobře, že jdeš," přivítal mně, "mohl bys mi trošku píchnout. "Vařím" dodal, abych si snad nemyslel, že tu zástěru má na sobě pro legraci. "Kde je máma?" "Máma má dneska schůzi, zdrží se, a proto ji překvapíme. Vařím boršč. "Nikdy jsem netušil, že umíš vařit. "Já taky ne." řekl šťastně otec, "ale ono to nic není. To si vezmeš kuchařku a tam je všechno popsaný." Vůně ze sporáku se mi moc nezdála. "Vlastně by si člověk měl tu kuchařku vzít k ruce dřív, než začne vařit. V podstatě už když jde nakupovat, aby pak nechyběly některé přísady," prohlásil sebekriticky otec, "já například zjistil, že nemáme v ledničce smetanu a mlíko že je nakyslý. "Ovšem", zaťukal kuchař vařečkou o hrnec, "člověk si musí umět poradit. Víš jak jsem mlíko nahradil?" "To nevím" řekl jsem s obavami. "Zředil jsem kondenzát, " řekl pyšně otec, "kondenzát je přece z velmi kvalitního mléka, vlastně je něco mezi smetanou a mlékem, takže . . . " "Můžu to ochutnat?" "Můžeš". Ochutnal jsem a pohlédl na otce. "Já bych to vylil." "Proč?" "Ochutnej taky." "Hm", řekl otec nejistě, když ochutnal, "to jsem blázen. Ale máš pravdu, vylejeme to." Tak jsme boršč vylili a posadili se k prázdnému stolu. "Ale ty máš hlad viď"? "Ani moc ne"."Počkej co kdybychom otevřeli paštiku?" "Tak jo." Otec zručně otevřel konzervu, zmizel ve špajzu, a když se objevil tvářil se hodně nejistě. "Představ si, on tam není chleba. Co budeme dělat?" "Tak si vezmeme tu paštiku jen tak, " uklidnil jsem ho, "fakticky já nemám velkej hlad". Rozdělili jsme si paštiku napůl, a když jsme ji snědli otec řekl: "Starat se o domácnost není jen tak. Vem třeba ty nákupy. A vaření. A uklízení." Mlčel jsem, protože jsem nevěděl kam míří.«

HOME