»Po důkladné prohlídce zásob jsme zjistili, že kromě kůže ze slaniny máme ještě jednu ostrou papriku, špetku soli a majoránku. Při trošce fantazie se z toho dalo lecos vykouzlit. Bylo třeba se porozhlédnout po "darech přírody". Ivana jsem poslal pro brambory a já se vydal hledat houby. Musím ještě poznamenat, že jsem Ivanovi celé večery přednášel mykologii. "Moje máma," říkal jsem mu "pozná bezpečně aspoň třicet druhů hub, ona je totiž Liptovanka, no a já, její syn, znám nejmíň dvacet". Nebylo třeba jít daleko. Na druhé straně potoka jsem objevil množství žampiónů, holubinek a tanečnic, kterým jsme říkali také špičky. Hlavně ty poslední se mi zdály trochu velké a příliš voňavé. Inu - jaký kraj, takové špičky, pomyslel jsem si a začal je čistit. Z kůže od slaniny jsem pozorně odstranil olej z kola, přidal pálivou papriku, majoránkové plevy, sůl, několik listů šťovíku pro chuť a začal vařit. Na vidličku se mi podařilo chytit v potoce šest hlaváčů. Je to vynikaljící ryba. Za chvíli přišel Ivan s brambory, ale bylo jich málo, vyplašil ho nějaký chlap s kosou. Za necelou půlhodinku se polévka vařila a já do ní vhodil vyčištěné hlaváče. Zběleli, zkroutili se. Polévka začala vonět jedna radost. To už milý Ivan nevydržel, se lžící v ruce seděl u kotlíku a nedal se odehnat. "Ta ostrá paprika jí dala zvláštní pikantní chuť," prohlásil s blaženým úsměvem usrkával dál. Nechal jsem ho, byl velmi hladový.

(Jozef Kroner, 1924, slovenský herec: "Herec nejen na udici", Praha 1982)