Masité polévky - se na Valašsku dostávaly na stůl stejně často jako maso; ještě v polovině 19. století se jídaly jen o svátcích a zvláštních příležitostech a v chudých rodinách bylo tomu tak, ještě ve 20. století. U bohatých sedláků měli maso a polévku z masa každou neděli. Oba pokrmy spolu v minulosti souvisely neoddělitelně, neboť téměř všechno maso se z praktického důvodu vařilo - pečením se příliš zmrsklo, naopak ve vodě vařením nabylo. Téměř veškeré maso se po zabíjačce zaudilo a tak se polévka z vepřového masa vařila méně - jen o zabíjačce (prdelačka, ovarovica, gúrovnica). K vůbec nejběžnějším patřila polévka uzená. V selských domácnostech ji vařili neděli co neděli, tj. od vyuzení až do dne, dokud se z hambálků na půdě nesundal poslední šrůtek uzeného masa. Uzená polévka se dělala také s knedlíčky, zalévali se jí šišky a přidávalo se k ní trochu mléka. Jinde ji zahušťovali kaší z pohanky a nověji pak přidávali kroupy nebo lámanku z krup. Děti se na nedělní polévku už vůbec, ale prý už vůbec netěšily. Naložením a uzením masa se řešilo jeho uchování po delší dobu od zabití většího zvířete (vepře, ovce) mnohdy až do začátku léta. I husy se mnohde uchovávaly v láku, a to celá vybitá stáda, pak očištěná a natlačená do sudu, kde se zatížily (Čeladná). Většinou bylo pro hospodyni uzené maso k dispozici visísí na hambálkách, spolu se slaninou, odkud je postupně odkrajovala. Ale ani maso, uzené bukovým a nebo trnkovým dřevem, se někdy nevyvarovalo zkáze. Říkalo se: ". . . ze zabijačky se teplem nezkazí jen pantok, nůž a řetěz". Vyuzené maso se někde ukládalo do popela suchého bukového dřeva a klobásy se třeba zastrkaly do pšenice.

Zeleninu protlačíme do polévky přes cedník, přidáme zvlášť uvařené krupky a nakonec zjemníme mlékem.

»Jednúc, bylo to v první válku, . . . maso uklidili na húru, na desku co ležala na hambálkoch nad senem, vedle zamčitej húry. Ale já s Karlem sme ho vyňúrali. Balancovali sme na desce, ale k masu sme sa dostali. Bylo tak měkké, že sme ho rvali rukama. Růži sme taky dali, ale málo, ona tam nevylézla. Raz tam vyléz tata, uříz sa, praví mamě: "Na uzené sa ti dostaly kočky, ty svině!" Víte my sme ho s tým Karlem škaredě dorvali. Mama nás potem zavolali. Bez taty. Tata by nás škaredě pobíl, vším, co by vzál do ruky. "Děcka kdo býl na masi?" a Růža:"Já ne!" "Tož kdo?" "Karel a Mařka" A mama: "Když ste byli bažní, tož toť máte." Velice nás zbila prutem. Pravila:" Když ste kúsek chtěli, měli ste řéct. Byla bych vám dala.". . . . Ale stejně by nedala!«

(Jaroslav Štika: Lidová strava na Valašsku", vyprávění M. Chovancové z Dolních Pasek)

nahoru
ZPĚT do kapitoly

HOME