»"Ach jaká to polévka!" řekl senior. "Takovou polévku příteli nedostaneš na celém světě, jenom právě tady, co jsme. Protože polévka se musí připravovat tak, aby v ní bylo nejen hovězí maso, ale i drůbež. Pokud možno kachna. To se pak vaří dohromady tak dlouho, nejméně čtyřiadvacet hodin, dokud se všechno nerozvaří jako písek. I hovězí kost se tam musí naměkko uvařit. Dá-li se do toho kohout, je to ještě lepší. Veliký kohout. Starý. S velikým hřebínkem, s černýma nohama, který už po léta vykonával své milostné poslání. V polévce musí být z něho každý kousíček, vše rozvařeno a vše na nejmenší kousíčky rozpitváno. Jediný talíř takové polévky postaví nemocného na nohy a zdravého promění v kvetoucího mladíka.
(Zsigmond Móricz, 1879-1942, maďarský prozaik: "Barbaři a jiné povídky (Oběd), Praha 1971)