»
(zpět na začátek ukázky)
Po obtížném nákupu mletého masa šly děti k Hasslerovi pro kost na polévku. Hassler byl výtečný řezník, pokud šlo o kosti, ale pramizerný, když běželo o nákup mletého masa, protože je mlel za zavřenými dveřmi a jinak je neprodával. A to potom jenom pámbu ví, co vlastně člověk kupuje. Neeley počkal s balíčkem masa venku, protože kdyby si Hassler povšiml, že nakoupily maso někde jinde, řekl by jim pyšně, aby si kost šly koupit tam, kde dostaly maso. Fanynka si poručila pěknou kost, na které zbývá ještě ždibec masa, za pět centů, aby byla v neděli polévka dobrá. Hassler ji nechal čekat, aby ji pověděl svůj starý a do omrzení opakovaný vtip: Jak si u něho nějaký člověk koupil za dva centy kousky pro psa, a jak on Hasssler, se ho zeptal, má-li mu to zabalit nebo si to pán sní hned na místě? Fanynka se povinně a plaše zasmála. Potěšený řezník šel k lednici a přinesl jí svítivě bíloou, velikou kost, obsahující smetanově zbarvený morek a na obou koncích ještě dosti hmotné třásně zbylého masa. Ukazoval ji, požaduje Fanynčin obdiv. Až ji maminka uvaří," pravil, "řekni jí, aby ti vyškrábala ten morek, namazala ti ho na chleba, pěkně posolila a popepřila, panečku, a to si, děvenko, pochutnáš." "Vyřídím to mamince." "Sněz to, ať se taky na tobě objeví trochu masa na kostičkách," zasmál se dobromyslně. Když byla už kost zabalena a zaplacena, uřízl ještě notný kus játrového salámu a podal ho fanynce. Fanynka v duchu velice litovala, že musí tohoto laskavého člověka podvádět nakupováním masa jinde. Škoda, že mu maminka s tím mletým masem nevěří.«
(pokračování ukázky)