»Teta mi nandala maso, okolo knedlíky a polila krvavou omáčkou. Koukám na ostatní, jestli se jim dělá z krve mdlo. Každému rajtuje po jazyku lačná slina a s chutí si krve hodně dopřávají. Ve mlýně jedí vidličkou a nožem. Doma máme na jídlo lžíci. Nabral jsem si vrchovatě omáčky. Čekám chuť po krvi, nedočkal jsem se. Omáčka je sladká jako med. My krev solíme a při pečení nám zčerná, kdo mi řekne, co to vlastně jím? Je sobota, všední den, takovouhle hostinu jsem nečekal. Naši mají k obědu praženku a lívance nasucho. U nás omastku není nazbyt. Zvědavost mi nedal pokoj. "Teta, tohle jsem eště co živ nikdá nejed." Ostatní zvedli hlavu od jídla a podívali se na mne. "Cože si nikdá nejed?" optala se udiveně mlynářka. "Tohle jídlo, politý prasečí krví," povídám a všichni se dali do smíchu. "Maminka doma nevaří rajskou?" optala se udiveně teta mlynářka. "Dyž já teta, ani nevím co rajská je." "Ty nevíš co je rajská omáčka?" "Akorát z katechismu vím, co je rajská zahrada, co v ní byl Adam a Eva". A zase kolem stolu se všichni smáli a já nevěděl čemu. "Až dojíme, Kadlík ti ukáže rajský jablíčka, z kterejch se tato omáčka dělá" řekla mlynářka. "Teta na to se těším."

(Karel Sedláček, 1918, český herec a publicista: "Dupy, dupy okolo chalupy")