Dadalova kuchařka

»Tehdy vyšel první román mého přítele z žižkovského dětství Ladislava Fukse "Vévodkyně a kuchařka"; četl jsem tlustopis o osmi stech stránkách v naprosté nespěchové pohodě, zaujat líčením podivného a kouzelného světa; užíval jsem atmosféry poklidných zvyklostí života v honosných palácích natolik, že jsem jednou vstoupil do místního obchodu se zeleninou a zakoupil kilo křenu a dvě sklenice medu; utkvěl mi totiž z textu v paměti recept na tišící obklad, který se přikládá na nohy a ulevuje pocitu těžkosti. Druhý den ráno jsem přesně podle receptu nastrouhal křen, promísil s medem. obložil v silné vrstvě nohy. zabalil do čisté gázy a pohodlně se usadil v lehátku na zahradě; rozevřel jsem opět "Vévodkyni a kuchařku" a nechal se unášet pohodou zámků, jídel a zrcadel. Asi po deseti minutách jsem pocítil v nohách příjemné a vlídné teplo - jako bych znásobil požitek z četby. Asi po hodině se kůže rozpálila žárem a krev v nohách se rozproudila, - byl jsem úžaslý z účinností receptu. Asi po hodině se však žár proměnil v palčivou bolest, že jsem vyskočil a vběhl do koupelny, sundal obvazy . . . a pod horkou sprchou jsem začal seškrabovat lepkavý nános. Šlo to jen ztěžka a navíc každý dotek byl bolestivý. Začal jsem pochybovat o spolehlivosti své paměti: zábal se přikládá asi na krátkou dobu. Lékař v ambulanci zběžně prohlédl nohy a suše řekl" "Popálenina druhého stupně! Jak se vám to stalo?" A když jsem pro pořádek začal obsahem románu "Vévodkyně a kuchařka" propadl úžasu a svolal konzilium lékařů a sestřičky. Stál jsem uprostřed ordinace a přátelského veselí jako demonstrátor ojedinělého úkazu, který byl potom úředně zanesen do knihy ošetřených jako jedinečný záznam v historii lékařství a literatury "Zranění křenem podle románu Ladislava Fukse"«.

HOME