Chao [čchao]

- je jedna ze základních metod tepelné úpravy čínských pokrmů a zároveň je nejrozšířenějším způsoben přípravy pokrmů. Poněvadž je to nejzákladnější metoda vaření čínských jídel, musí ji každý kuchař, dobře zvládnout. Charakteristikou této metody je smažení malých kousků surovin na prudkém silném plameni, za použití malého množství oleje, dále rychlý průběh smažení spojený s ochucením pokrmu, neustálé prohazování a míchání surovin na pánvi Wok.
Pánev WOKSuroviny, které chceme touto metodou zpracovávat, nejsou-li již v surovém stavu samy o sobě drobné, musíme nejprve nakrájet. Suroviny krájíme na: plátky, kostičky, nudličky, proužky, kuličky, drobečky, zrníčka, dále se sekají na pastu nebo jen nakrajují. Takovéto zpracování je velice důležité, neboť suroviny jsou tepelně namáhané opravdu velmi krátkou dobu. Při krájení musíme dodržovat správné postupy, aby nakrájené suroviny byly stejně velké i široké, aby se mohly všechny rovnoměrně usmažit a rovnoměrně absorbovaly chutě.

Oleje nepoužíváme příliš mnoho; obyčejně se používá k množství suroviny v poměr 1:2 až 1:3, ale přesné množství oleje je dáno typem použité metody Chao. Některé typy této metody používají oleje velice málo, tj. olejem je pánev pouze promastěna a přebytečný olej pak vylit. Teplota oleje se pohybuje okolo pátého teplotního stupně (cca 150°C).

Síla plamene je také velice důležitým faktorem. Typické pro metodu Chao je, že pánev nejdříve rozpálíme a potom teprve přilijeme olej. Olej nenecháváme příliš rozpálit (to záleží na typu použité metody Chao - viz níže) a přidáme suroviny. V tomto okamžiku teplota oleje prudce klesne a proto musíme zesílit plamen, aby pokles neměl příliš dlouhého trvání a neovlivnil rychlost celkové přípravy.

Při splnění výše uvedených kriterií je zřejmé, že nejvyšší teplota je na dně pánve. Proto musíme častým prohazováním (či promícháváním) surovin a neustálým pohybem pánví zajistit, aby se suroviny setkávaly s rozpáleným dnem pánve jen co nejkratší dobu.

Poněvadž doba smažení je velmi krátká, suroviny nepustí mnoho šťávy. Tím docílíme, že výsledný pokrm je svěží, jemný, křehký a šťavnatý; naopak zase nesnadno přijímá chutě koření a ochucovadel. Z těchto důvodů u některých pokrmů, u kterých se snažíme zachovat vlastní svěží křehkost a osobitost chutě jednotlivých druhů zeleniny, používáme při podávání zálivku obohacenou kořením, ochucovadly a zahuštěnou škrobem.

Druhy Chao
Metoda Chao se zřejmě vyvinula z metody Jian a proto existuje mnoho způsobů Chao. Od dob dynastie Song se vyvinuly tyto hlavní způsoby: Jia Chao, Sheng Chao, Nan Chao, Bao Chao, Juany Chao, Peng Chao, Neng Chao, Hua Chao, Shu Chao, Shui Chao, Ruan Chao, Xiao Chao, apod. Tyto způsoby Chao můžeme však shrnout ve dva základní, které se liší ve způsobu smažení a formy přípravy surovin. Jedná se o způsoby "Bian Chao" a "Hua Chao".

Bian Chao - je způsob, při kterém pánev rozpálíme a vymastíme olejem. Když je pánev velmi horká, přilijeme na její dno jen malé množství oleje pro smažení a přidáme suroviny. Poměr množství oleje pro smažení a suroviny je v rozmezí 1:8 - 1:10. Suroviny za stálého prohazování (promíchávání) zpola nebo téměř úplně orestujeme. Pak přidáme koření, ochucovadla a vše společně dohotovíme. Hotový pokrm nemá mnoho omáčky, je křehce jemný a svěží. Celkový průběh smažení je velmi rychlý působením prudkého ohně za neustálého pohybování pánví.

Hua Chao - je způsob, při kterém surovinu nejdříve obalíme ve škrobu a následně dáme do většího množství oleje o teplotě mezi 60-150°C. V průběhu smažení suroviny neustále od sebe oddělujeme, aby se neslepily. Suroviny těsně před úplným dosmažením vyjmeme a dáme stranou. Do čisté rozpálené pánve nalijeme znovu trochu oleje, ve kterém osmažíme vedlejší suroviny (např. zeleninu) nebo pouze koření a ochucovadla. Pak přidáme zahušťovací škrobovou směs a nakonec stranou odložené hlavní suroviny, které rychle dohotovíme. Připravený pokrm je lehce mastný, klouzavý, měkce jemný a lesklý.

Bian Chao
Z hlediska geografického lze přepokládat, že metoda Bian Chao pochází ze západních oblastí Číny a zejména z provincie Sichuan, neboť právě v těchto oblastech dnes převládají pokrmy zhotovované tímto způsobem. I charakter způsobu odpovídá potřebám a zvykům v těchto oblastech - rychlosti, přímosti, jednoduchosti, dokonalém využití chutí. Mezi výhody způsobu - patří rychlost, jednoduchost, minimální ztráta nutriční hodnoty surovin, zachování intenzivní chutě hlavní suroviny a její spojení s ochucovadly. Mezi nevýhody způsobu - patří složitost ovládání síly ohně, obtížněji rozeznatelný stupeň dohotovení suroviny, snadno také může dojít k připálení zahušťovacího roztoku nebo k jeho nevhodnému sražení. Ani výsledná barva pokrmu a tvar není tak líbezná, jako u druhého uvedeného způsobu - Hua Chao. Tepelná energie při vaření je předávána především ze dna pánve. Olej má funkci zajistit hladkost povrchu umožňující snadnou manipulaci se surovinou v pánvi a zároveň napomáhá rovnoměrnému předávání teploty. Za takových podmínek smažená surovina uvolní část své šťávy, pak opětně vstřebává omáčku vytvořenou z ochucovadel a z ní vyloučené vlastní šťávy. Tohoto efektu využívá mnoho pokrmů. Především ty, jejichž hlavní surovinou jsou listové zeleniny, které mají svojí typickou chuť, ale přitom je tato příliš slabá k ochucení celého pokrmu a nelze zde ani použít zahušťovacích omáček, neboť by překryly vlastní chuť zeleniny. Pokrmy takto připravené mají svěží, jemnou, šťavnatě křehkou chuť a koncentrovanou chuť od hlavní suroviny. Obsahují však velice málo omáčky.

Hlavní body správného užití Bian Chao:
1. Správná volba surovin.
K přípravě pokrmu je potřeba vybírat jemné a křehké suroviny. Z rostlinných jsou to především různé listové zeleniny, papriky, bambus, sójové výhonky, mungo výhonky apod. Ze živočišných pak: vepřové, hovězí, skopové, krabí maso, aj. Tyto suroviny zpracované způsobem Bian Chao ztratí svoji trpkou příchuť, která je především zřetelná u listových zelenin, Pokud je však nesmažíme příliš dlouho, zachovají si stále svoji přirozenou křehkost a jemnost.

2. Intenzita plamene, promaštění pánve a rychlé obracení.
Tyto tři kritéria spolu úzce souvisí. Při silném a intenzivním plameni musíme všechny operace provádět velmi rychle, aby se suroviny nespálily. Proto je nutné mít pánev dobře promaštěnou, aby suroviny po povrchu lehce klouzaly. To je nejvíce důležité u listových zelenin, které mají kadeřavé listy, které se při delším dotyku se stěnou pánve téměř okamžitě pálí. Pokud bychom snížili sílu plamene, odpařilo by se z nich mnoho tekutiny a získaly tuhou strukturu. Proto je nutné neustále suroviny v pánvi prohazovat (obracet, míchat) a přitom pánví třást. Pro správné zvládnutí tohoto způsobu vaření je nutné, aby obě ruce byly koordinovány. Levá ruka drží pánev a neustále prohazuje smaženou surovinu a zároveň pravá ruka drží naběračku, kterou pomáhá v obracení surovin v pánvi.
Po celou dobu smažení Bian Chao levá ruka drží pánev. Pokud máme pocit, že síla plamene je příliš prudká, můžeme pánev přesunout dále od plamene. Jestliže je olej příliš horký, můžeme pánev opakovaně prolívat studeným olejem, nebo při přidání suroviny do pánve přidat i trochu vody, ale to so dovolíme pouze u listové zeleniny (!).
Při smažení živočišných surovin (masa) není potřeba tak prudkého ohně a teplota oleje může být o něco nižší. Při styku živočišné suroviny s vyšší teplotou se její povrch uzavře, což je dobré pro zadržení šťávy uvnitř. Je to však výhoda jen do určité míry, protože potřebujeme, aby i živočišná surovina uvolnila trochu vlastní chuti a zároveň byla schopna do sebe nasát kořeněnou omáčku a ochucovadla.

3. Oddělené smažení nestejnorodých surovin.
Je mnoho pokrmů, kde se vyskytují vedle hlavních surovin i suroviny vedlejší. Ve většině případů mají tyto dvě skupiny nestejnou strukturu, a proto je musíme smažit odděleně a pak teprve smíchat a směs dochutit. Například vepřové maso - paprika, vepřové maso - pórek. Paprika a pórek potřebují pro správné usmažení vyšší teplotu oleje, ale kratší dobu smažení; naopak maso je potřeba dát do trelativně chladnějšího oleje a smažit ho delší dobu. Pokud bychom tyto suroviny tepelně zpracovávali společně a nerespektovali tuto rozdílnost, bylo by buď maso syrové a bez chuti, nebo zelenina zase rozměklá a olejnatá. V tomto případě proto nejprve osmažíme maso asi z 90% a dáme stranou, pak v pánvi osmažíme zeleninu a načež k ní vrátíme osmažené maso. Dále pokračujeme již při ochucování a zahuštění pokrmu již s nimi společně ve směsi. Tento postup může být i obrácen v závislosti na konkretním receptu.

Hua Chao
I tento způsob metody Chao můžeme geograficky zařadit spíše do Východní Číny, především do provincií Jiangsu a Zhejiang, neboť právě v těchto oblastech jsou i dnes tímto způsobem zhotovované pokrmy oblíbené. Charakteristické vlastnosti tohoto způsobu jsou lehkost a jemnost, možnost docílení mírně slané a sladké chuti, pokrmy vytříbených barevných odstínů (spíše světlých) a ladných tvarů. Takovéto pokrmy jsou v souladu s kulturou těchto oblastí a obráží laskavost a prostotu místních obyvatel.
Mezi výhody metody patří snadná docílitelnost jemnosti pokrmů, při čemž nároky na ovládání intenzity a doby působení plamene nejsou tak vysoké jako u metody Bian Chao. Snadněji se nám podaří získat pěkný vzhled, svěží hladkost a lesk, pokrm lépe stravitelnější a otevírá se zde i možnost nápaditějšího podávání.
Mezi nedostatky metody patří relativně obtížnější a o něco časově náročnější příprava a tím možnost většího znehodnocení vitamínů. Suroviny si tolik nezachovávají svoji chuť a celkový pokrm také nemá tak koncentrovanou a složenou chuť. Při porovnání výhod a nevýhod způsobů Bian Chao a Hua Chao budou převládat výhody metody Bian Chao.
Způsob Hua Chao je velice rozšířenou technikou smažení pokrmů, především pro svoji jednoduchost a snadnost naučení, proto je velice rozšířen po čínských restaurací v celém světě. Mimo pár výjimek jsou jako hlavní suroviny živočišného původu, tj. např. kuřecí a kachní maso, ryby, krevety, vepřové, hovězí, divočina apod., navíc jsou přitom vybírány jen ty nejjemnější části svaloviny. Protože u těchto pokrmů je preferována jemná chuť hlavních surovin, je nutné, aby byly co nejčerstvější. Suroviny se nejčastěji krájí na nudličky, plátky, kostičky nebo se jen nakrajují. Při smažení se ze surovin vypařuje mnoho šťávy a tak mají tendenci se smršťovat, proto je potřeba před smažením je obalit ve škrobu. Vhodné obalení škroben je jeden z typických znaků tohoto způsobu přípravy. Jako smažící médium je používán pouze olej.

Celkový postup smažení můžeme rozdělit na dva kroky:

1. Usmažení suroviny v oleji
Jde o proces, kdy kousky suroviny obalené ve škrobu vložíme do horkého oleje a za neustálého jejich rozvolňování, aby se neslepily. Smažíme je, až přestanou být syrové nebo až do okamžiku těsně před jejich dohotovením.

Hlavní čtyři zásady, které musíme dodržet:

a) - před smažením musí být pánev čistá. Potom ji rozpálíme a do pánve nalijeme "olej na vymaštění", kterým pokryjeme její povrch, především však dno. Přebytečný olej z pánve vylijeme. Rozpálením takto připravené pánve způsobíme, že se případná vlhkost ze dna pánve odpaří a tím se odstraní. Prolitím pánve olejem také zajistíme, že póry kovového povrchu dna pánve se olejem kontaminují a při smažení se suroviny nebudou přilepovat ke dnu. Pánev vymazanou olejem však nesmíme před přidáním surovin rozpalovat příliš, protože by se po dotyku se dnem pánve setkaly s příliš vysokou teplotou a přichytily by se. Jestliže se přesto tak stane, a pánev byla příliš horká nebo dokonce až žárem červenala, musíme ji sejmout z ohně a několikrát opakovat popsané vymazání olejem. Tím zajistíme, že stěny pánve se opětně ochladí na přijatelnou teplotu. Do promastěné pánve nalijeme "olej na vlastní smažení" surovin.

b) - při vkládání suroviny do "oleje na vlastní smažení" je potřeba správně odhadnout jeho teplotu. Teplotu oleje ovlivňuje: množství a typ suroviny, množství oleje a síla ohně. Jestliže máme silný plamen, můžeme surovinu přidávat do chladnějšího oleje. Jestliže je suroviny více, je zapotřebí, aby olej dosáhl vyšší teplotu. Jestliže kousky smažené suroviny jsou větší, nebo náchylnější k lámání, použijeme nižší teplotu oleje. Obecně platí, že suroviny, které snadno od sebe rozvolníme a nesnadno se lámou, dáváme do oleje rozpáleného na 4-5 teplotní stupeň. Jsou to např: hovězí plátky, vepřové kostičky, kuřecí kousky apod. Suroviny, které se snadno lámou a relativně velké kusy jako jsou např. plátky ryby, dáváme do oleje rozpáleného na 2-3 teplotní stupeň. Je také vhodné suroviny od sebe oddělovat rukou již při jejich kladení do pánve. Především suroviny nakrájené na nudličky, zrníčka obalená v těstíčku se obyčejně špatně v pánvi od sebe oddělují a některé, které se snadno zlomí. Tyto vkládáme sice do horké pánve, ale do studeného oleje; např. rybu krájenou na nudličky nebo kuřecí maso sekané nadrobounko.

c) - po vložení suroviny do pánve je potřeba zavčas oddělovat jednotlivé kousky, aby se nespekaly a zároveň při tom zabránit odpadávání škrobu z nich. Jestliže je teplota oleje příliš nízká, surovina s chladným olejem nijak nereaguje, je nebezpečí, že škrob začne odpadávat. Chvilku tedy počkáme a přitom surovinami v oleji nemícháme. V okamžiku, kdy se na krajích kousků suroviny již začnou vytvářet bublinky, můžeme začít opatrně suroviny od sebe oddělovat.
Jestliže je teplota oleje naopak příliš vysoká, suroviny se slepí vmžiku. Jestliže nastane tato situace, je nejlepší sejmout pánev z ohně nebo přidat trochu studeného oleje a snažit se suroviny rozvolnit. Suroviny, které se nesnadno lámají, můžeme rozvolňovat naběračkou, kterou používáme k obracení - obyčejně se používá její obloukovitá část. U surovin náchylnějších k lámání použijeme z opatrnosti k rozvolnění hůlky.

d) - rozvolněné a předsmažené suroviny vyndáme z pánve a necháme z nich okapat přebytečný olej. Drobounké suroviny se nesnadno zbavují přebytečného oleje, proto je třeba použít naběračky a několikrát surovinu promíchat. Jestliže je olej zaneřáděný odpadajícími zbytky, signalizuje to, že se již začal škrob oddělovat. Pokud zbytky v oleji neořipálíme nezpůsobí jeho ztmavnutí ale omáčka bude nečistá a málo lesklá; hrozí nebezpečí, že po další proceduře (2.) nebude pokrm tak skvělý.

2. Dosmažení s dodáním chuti, barvy a lesku.
Následuje poslední procedura způsobu Hua Chao - spojení osmažených surovin s kořením, ochucovadly, zahuštění a zvýšení lesku pokrmu. Po prvotním osmažení jsou suroviny v podstatě již hotové, a proto nyní platí: čím postupujeme rychleji, tím více zachováme jemnost hlavních surovin. Mimo několika málo jídel je u způsobu Hua Chao právě v tomto okamžiku ovlivňována konečná chuť i barva výsledného pokrmu. Barva přidaných ochucovadel a koření se stává také dominující barvou výsledného pokrmu. Závěrečné zahuštění má nejenom za účel spojit omáčku se surovinami, ale také zvýšit lesk a barvu pokrmu.

Tři klíčové body této fáze jsou:
a) silný oheň a rychlost přípravy
Když je dno pánve hodně rozpáleno, stane se, že přidaná zálivka rychle houstne, proto je nutné obsah v pánvi obracet a snažit se co nejvíce zkrátit dobu smažení. Pokud je přidávaný olej horký má vyšší lesk, proto při jeho přidávání ho lijeme po obvodu na stěny pánve, aby se ohřál.
b) chuť
Při metodě Chao se obyčejně každá surovina přidává do pánve pouze najednou; přidávání a ubírání surovin prodlužuje dobu smažení, proto množství koření musí být předen přesně určené. Poměr množství zálivky a škrobu také musí být správný.
c) množství oleje
Nemálo pokrmů vyžaduje, před smícháním suroviny v oleji nejdříve osmažit např. pórek, zázvor, česnek nebo jiné koření pro zvýraznění jejich aroma. V tomto případě není vhodné používat mnoho oleje, neboť v opačném případě po zahuštění škrobem omáčka sice ztuhne, ale neobalí suroviny. Důvodem je, že olej oddělí vodu a zahušťovací zálivku, škrob pak zhoustne nestejnoměrně. Olej se obalí kolem surovin, ale omáčka nikoliv.
Množství škrobu v zálivce má velký význam na chuť a konzistenci konečného pokrmu, a pokud po jeho přidání do pokrmu nedostatečně nebo naopak příliš hodně mícháme, můžeme výsledný pokrm zkazit. V této fázi využíváme poměrně silný plamen a po přidání zahušťovadla a při ne právě včasném pohybování pánví škrob klesne ke dnu, zde ztuhne nebo se přilepí ke dnu a začne se připalovat. A proto po přidání zahušťovadla je vhodné 6-7 krát prohodit pánví, tak zajistíme, že škrobová omáčka rovnoměrně obalí suroviny. Nakonec přidáme trochu oleje. Nyní, po přidání oleje, když budeme příliš intenzivně pohybovat s pánví nebo míchat pokrm můžeme způsobít, že se omáčka začne oddělovat od surovin.

U způsobu Hua Chao rozlišujeme tři způsoby přidání zahušťovací zálivky:

a) první způsob - všechny dochucovadla smícháme společně se škrobem v misce, a při následném kroku dáme do pánve suroviny a přelijeme je namíchanou zálivkou a rychle dosmažíme. Charakteristickým rysem tohoto postupu je, že vše je hotovo najednou a tím se velice zkrátí doba přípravy. Použití tohoto způsobu je vhodné, jestliže všechny suroviny jsou mechanicky odolnější a vaříme-li v menším množství. Tento způsob přidání zálivky je nejnáročnější, protože množství, hustotu a složení zálivky, po jejím přidání do pánve, již žádným způsobem neovlivníme.

b) druhý způsob - osmaženou surovinu vrátíme do pánve, postupně přidáváme koření a dochucovadla a vývar. Když vzniklá omáčka začne vřít zahustíme ji škrobem rozmíchaným ve vodě. Kritériem je, že při přidávání škrobu musí omáčka vřít a rozmíchaný škrob je potřeba rozlít po celé ploše rozprostřených surovin a pak hned dobře promíchat.

c) třetí způsob - všechna koření a dochucovadla dáme do pánve, když směs začne vřít, zahustíme škrobem. Po zhoustnutí omáčky přidáme usmaženou surovinu. Tato metoda se používá u méně mechanicky odolnějších surovin. Důležité je, aby před přidáním škrobu byly již přesně namíchány všechny chutě, protože po přidání škrobu již není možnost jak ji ovlivnit. Zároveň po přidání škrobu zkontrolujeme, zda-li vzniklo požadované množství omáčky, protože po vrácení osmažené suroviny zpět, nemůžeme již nic ovlivnit. Obecně platí, že u této metody by měla být zahušťovací zálivka řidší, protože do doby než přidáme vrátíme zpět předem osmažené suroviny a než je jich promícháme, tak se ještě nějaká tekutina odpaří. Podrobnosti k technice zahušťování jsou rozvedeny v samostané kapitole "Zahušťování škrobem"

Další způsoby metody Chao
Tyto způsoby se liší pouze ve detailech a jejich pracovní postupy víceméně odpovídají některému z výše uvedených dvou způsobů.

Sheng Chao (smažení syrových surovin) - používané suroviny nejsou obaleny v žádném těstíčku ani škrobu. Hlavní suroviny jsou přímo vloženy do vroucího oleje a teprve po jejich usmažení asi z 50 až 60 procent přidáme vedlejší suroviny. Vedlejší suroviny, které se snadněji smaží, můžeme přidáváme později, naopak hůře usmažitelné suroviny můžeme vhodit do pánve spolu s hlavní surovinou. Poté přidáme koření a pořádně promícháme (např. prohazováním). Vše provádíme velmi rychle. U této metody se vytváří omáčky velice málo, suroviny jsou chutně jemné. Jestliže jsou suroviny větší, můžeme při smažení přidat trochu vývaru, párkrát promícháme, což umožní snadnější dokončení a pokrm hned podáváme.
Důležité upozornění: - pokud přidáváme vývar, přidáme ho až v době, kdy se vlastní voda ze surovin již všechna odpařila. Tímto způsobem suroviny nasají lépe patřičné chutě.

Shu Chao (smažení již předem zpracovaných surovin) - takto se zpracovávají buď zcela nebo částečně uvařené suroviny (metody "Zhu", "Zha", "Zheng", "Shao" apod.), které se potom nakrájí na kousky nebo plátky a dají do vroucího oleje smažit. Pak se přidají pomocné suroviny, koření a trocha vývaru, několikrát promícháme prohazováním. Takto připravované pokrmy poskytují jen málo omáčky, ale za to mají křehkou a rozplývající se chuť.
Důležité upozornění: - takto zpracovávané suroviny nejsou obalovány v těstíčku, ale před podáváním se zahušťují slabým roztokem škrobu nebo se použijí omáčky "dou banjiang","tian mianjiang" nebo jiné. V tomto případě se již pokrm nezahušťuje.

Ruan Chao (smažení měkkých surovin) - vykostěné a nakrájené hlavní suroviny se naloží do koření a potom obalí v těstíčku z bílků a škrobu. Vloží se do oleje rozpáleného na 5. až 6. teplotní stupeň, kde se osmaží a přitom je zvyšována teplota oleje. Smažení pokračuje až olej dosáhne 9.stupně. Potom je hlavní surovinu vyjmuta. Na stejné pánvi se osmaží vedlejší suroviny a před jejich doděláním je vrácena zpět hlavní surovina. Po promíchání je přidána zvlášť namíchaná omáčka a pokrm je zahuštěn slabým roztokem škrobu. Takové pokrmy jsou velice jemné. Při smažení hlavní suroviny je potřeba dbát na to, aby se kousky díky těstíčku neslepily.
Důležité upozornění: - při smažení hlavní suroviny nutno současně navyšovat teplotu oleje. V jiné (čisté) pánvi přidat hlavní surovinu k téměř usmažené vedlejší suroviny.

Gan Chao (smažení na sucho) - používá se u drobně nakrájené hlavní suroviny neobalené v těstíčku. Hlavní suroviny jsou naloženy do koření, pak se vloží do oleje rozpáleného na 8. teplotní stupeň a rychle osmaží, až mírně zezlátnou. Pak se přidají druhotné suroviny a koření (nejčastěji dou banjiang, šečuanský pepř, bílý pepř, apod.), a smaží se do doby než hlavní surovina nasaje veškerou omáčku. Charakteristickou takového smažení je suchý a silně vonící pokrm.
Důležité upozornění: - je nutno opravdu počkat, až se veškerá omáčka vstřebá.
nahoru
ZPĚT do kapitoly
ZPĚT do národní kuchyně
HOME
[CNW:Counter]