Příloha Dadalovy kuchařky

Edouard de Pomian: Radio Cuisine
(Ukázky z knihy "Veselé umění kuchařské", přeložil Dr. Ivo Suchánek, 1937)

VAŘENÍ NARYCHLO

Pokrok feminismu způsobil krizi v technice vaření. Moderní žena se pokouší co nejvíce vaření zjednodušit, ne-li odstranit je vůbec. Jak by tomu také mohlo být jinak, když dnešní ženy jsou v továrnách, dílnách soudních a advokátních kancelářích. Z toho důvodu a pro poválečný převrat v denním životě se vaření a způsob jídla velmi pozměnily. Srovnejme jen dnešní jídla s jídly před sto lety! Prostota dnešních jídel zaráží. Gastronomie zřejmě šla touž cestou jako všechna plastická umění: sochařství, malířství, kresba, architektura byly redukovány na konstruktivní linie, na újmu výzdoby detailů. Vaření se také zjednodušilo. Ani tomu nemohlo být jinak. V posledních padesáti letech dva činitele pozměnili domácí život:
1. vývoj feminismu
2. sociální zákony, které pozměnily den na osm hodin práce, osm hodin spánku a osm hodin zábavy.

Od chvíle, kdy tyto zákony vstoupily v platnost, nové generace poznávají a žádají každodenní rozptýlení, jež se rozšířilo a stalo se přístupným pro všechny dík usnadněné dopravě, dík filmu, dík rozhlasu. Lidem se zalíbily tyto nové druhy zábavy a proto střeží žárlivě čas, jež jim chtějí věnovat. A právě z doby věnované dříve vaření ubírá paní domu čas pro novou kratochvíli. Proto nutně chce zjednodušit vaření. Chceme snad tím říci, že mladé generace mají méně rády rozkoš s dobrého jídla než generace před padesáti lety? Nikoli, ale estetika vaření se změnila. Je v oblibě jednoduché vaření právě tak, jako je v oblibě prostá studie Matissova nebo Fudžitova. A to, že jsou v oblibě, ještě přece neznamená, že by se opovrhovalo renesančními mistry. Moderní vaření je tedy nutné vaření prosté.

Představme si, jak žije "průměrný" člověk ve velkém městě, na příklad v Paříži. Má právě tak půl druhé hodiny na oběd; odejde z práce v poledne a musí se do ní vrátit o půl druhé. Dejme tomu, že dopravě potřebuje půl hodiny. Zbývá mu právě tedy hodina k tomu, aby si jídlo připravil, snědl a aby je začal zažívat v klidu. Odpočinku je rozhodně potřeba pro kultivovaného člověka, který nepokládá jídlo za pohonnou látkou pro živočišný motor, nýbrž který chce vidět v jídle jakési umělecké uspokojení. A na tohle právě fysiologové zapomínají! Pro ně je organismus strojem hnaným kaloriemi obsaženými v jídlech. Pro umělce je organismus složitým útvarem, který má vědomí Krásna a který je uspokojen jen tehdy, když může toto Krasno najít, je pozorovat a z něho se radovat. Proto je nutno o obědě uvažovat s obou hledisek, fysiologického i psychologického.

Jediná hodina věnovaná jídlu musí být tedy, jak jsme řekli výše, rozdělena na tři údobí: údobí kdy jídlo chystáme, údobí, kdy je jíme, a údobí, kdy pociťujeme uspokojení, že jsme je snědli. Doba jídla se dá stěží omezit na méně než 20 minut. Zbývá tedy 40 minut na přípravu a na údobí "po jídle", kdy pijeme kávu, kouříme, posloucháme nějakou tu zvučící skřínku. Ideál, k němuž nutno směřovat, je prodloužit toto poslední údobí co nejvíce. Toho lze dosáhnout jen tak, že ubíráme z doby přípravy. Dobu přípravy lze pak zkracovat snad tím lépe, že dobrodiní civilisace usnadnilo život ve městě (na rozdíl od venkova). Na plynovém vařiči s dvěma plameny a s jednou plotýnkou lze připravit v desíti minutách tři různá jídla. A to nebude snad jen vajíčka na měkko nebo pečená kotleta. Mně se podařilo připraviti na sto padesát různých pokrmů, prostých i velmi složitých.
nahoru
ZPĚT do "Radio Cuisin"
HOME

[CNW:Counter]