| 1949 - 1953 Studentská léta, léta šťastná, radostná, báječná a byl-li nějaký průšvih, vzpomínáme na něj s jistou nostalgií. To všechno asi již odvál čas. Ale při psaní této vzpomínky jsme si uvědomili, že to vždy zase tak jednoduché nebylo. V roce 1949, kdy přestalo platit tradiční latinské označení tříd: prima, sekunda, tercie, kvarta a začal se používat termín první až čtvrtá třída, byla naše maturitní třída 4.A ještěn rozdělena mezi dvě třídy: 1.A a 1.B. Ve třídě 1.A bylo 16 studentů, kteří při hlavním studiu zvládali i mimoškolní zájmovou činnost a úspěšně representovali školu na různých soutěžích. Ve sportovních odvětvích nikdy nescházela Broňa Zelíková a Jitka Průžová. Obě byly všestranné, ať už se jednalo o lehkou atletiku, sportovní gymnastiku, košíkovou, dokonce representovali školu i v gorotkách. Jméno Milan Malina si jistě připomenou i studenti jiných ročníků. Na popud profesora Měšťánka založil pěvecký kroužek, složený nejdříve ze žáků třídy A a B našeho ročníku. Brzy se však členy pěveckého kroužku stali i mnozí studenti-zpěváci a muzikanti z jiných tříd gymnázia. Pěvecký kroužek se zúčastňoval soutěží tvořivosti mládeže (STM), na kterých dosáhl řadu ocenění, a to také zásluhou sólistů Aleny Musilové, Jitky Průžové a Stanislav Josefíka. Také ostatní studenti se uplatnili v různých zájmových kroužcích. Hudební kroužek vedl prof. Měšťánek, národopisný prof. Slováček, dramatický prof. Kyjasová, která nastudovala se studenty dokonce hru Williama. Shakespeara "Sen noci svatojánské". Studenti v těchto zájmových činnostech nacházeli potěšení a radost, prožili zde hodně příjemných a nezapomenutelných chvil. Do třídy 1.A čili kvinty A přibyli noví žáci - studenti velehradského církevního gymnázia. Zanedlouho někteří z nich byli uvězněni v Uh. Hradišti. Neradi vzpomínáme na chvíle strávené v soudní síni, kde jsme museli sledovat soudní přelíčení s našimi spolužáky. Některé jsme za těch několik dnů od zatčení málem ani nepoznali. Soud v Uherském Hradišti je odsoudil k tvrdým trestům odnětí svobody za pokus emigrovat. Vrátili se z věznic a jáchymovských rudných dolů až po 10. až 13. letech s podlomeným zdravím. Našim spolužákem byl také, jenom asi půl roku, Rudolf Slánský mladší. Bydlel u jedné rodiny ve Starém Městě. Zanedlouho byl jeho otec, který zastával funkci generálního tajemníka ÚV KSČ, odsouzen k trestu smrti a popraven. Jak již bylo zmíněno, nedílnou částí našeho ročníku byla třída 1.B (kvinta B). Zde studovali studenti nižších ročníků hradištského gymnázia, studenti přijatí z cirkevního gymnázia v Kroměříži, v Olomouci i nově přijatí žáci z jednoročních učebních kursů. V této třídě se vyučovala deskriptivní geometrie, latina pro pokročilé a pro začátečníky, angličtina pro pokročilé a začátečníky. Tato třída byla však na konci školního roku rozpuštěna. Část studentů se vrátila blíž ke svému bydlišti a to na Pedagogickou školu a na Obchodní akademii. Ve třídě zústalo 5 děvčat a 21 chlapců. Třídním se stal profesor Měšťánek. Na konci školního roku ve 2. ročníku (sextě) se uskutečnil školní výlet do Jeseníků s panem profesorem Michlem. Výlet se vydařil. Teprve při návratu z výletu byla třída informována o uvažovaném propuštění prof. Michla ze školství. Bylo nám to velmi líto. Nadešel rok 1951 a naše dvě třídy splynuly v jednu. Byly zapomenuty různé třenice, naschvály, rivalita ustoupila do pozadí a během krátké doby jsme byli dobrým kolektivem. Nemalou zásluhu na tom měla naše spolužačka Marie Žurmanová, která svojí moudrostí a přehledem nás dovedla nasměrovat do klidnějších vod našeho studentského života. U všech žáků měla vždy respekt a přihliželo se k jejím názorům a pokynům. Dodnes si vážime naši předsedkyni třídy "Žuriny" a máme ji dodnes rádi. Pokud jde o předmaturitní a pomaturitní období, ani to nebylo pro nás jednoduché. První rozruch nastal, když se třída odmítla vyfotografovat na maturitní tablo ve svazáckých košilích. Byla z toho nepříjemná záležitost, která měla za následek neúčast kantorů na našem maturitním večírku. Byli pozváni všichni, přišla však za námi jediná pani profesorka Anděla Sukupová. Neúčast ostatních kantorů nás mrzela. Starostí bylo pro nás zakoupení květin k výzdobně maturitní místnosti. V týdnu naší maturity totiž došlo k nenadálému vyhlášení měnové reformy (v poměru 1:5 a 1:50). Tak se stalo, že jsme neměli k dispozici ani korunu. Nezbývalo, než porušit sedmé přikázání boží "nepokradeš" a navštívit některé hradištské zahrádky. Maturitní místnost tak mohla být vyzdobena květinami. Maturovalo nás 36. Dnes po padesáti letech při procházení původní budovou hradišťského gymnázia zavane na nás atmosféra osmi let, které jsme zde prožili. Vybavují se nám chvíle našeho mládí, prvních studentských románků, i prvních životních zkušeností a to i těch kterým jsme tenkrát nerozumněli. Znovu chodbami bděle kráčejí naši kantoři, znovu vnímáme vůni barev z kreslírny, vybavují se nám tehdejší studentské pocity před některými kabinety. Míjíme malou tělocvičnu se skromným vybavením, ale výbornými výsledky studentek pod vedením prof. Pochopové. Nezapomínáme na většinu našich kantorů, kteří svojí neúnavnou pracovitostí, velkým pochopením a citlivým přístupem nám v těchto dobách pomáhali zvládat naše studenstké problémy. Vštěpovali nám vedle vědomostí také lásku k našim rodičům, lásku k vlasti a svobodě. Někteří nám byli příkladem a ukázali nám cestu do našeho praktického života. Za to všechno děkujeme. Rovněž děkujeme nynějšímu vedení školy, výboru stařešinů za milé pozvání a přijetí mezi jejich řady. Než představíme nově přijímané absolventy gamnázia v Uherském Hradištpřed 50 lety, vzpomeňme na naše spolužáky, kteří se této chvíle nedožili. Jsou to: MUDr Marie Krsičková-Olivová, Ing. Josef Rozmánek, František Trlida, Ladislav Bilík, Josef Habarta, Gustav Lysoněk, Jan Tomčala, MUDr Helenka Náplavová-Macenaurová. Děkujeme jim za pěkné chvíle s nimi prožité. Nikdy na ně nezapomeneme!
|