Zdeněk Viktor Čermák (Dadala)
ZE SBÍRKY "CHAOS" - POCITY A METAFORY (1920 - 1923)
Listy z deníku
Nákladem a vydáním vlastním, Přerov 1923
| MÁ PÍSEŇ Má píseň nelká kaskádami, víc tíhne k chmuře nemoci. Já nechci závoditi s Vámi ó bozi, pěvci, proroci. Kraj duše mojí smutkem pláče, v něm panuje duch nezdravý, v něm myšlenka se jak tažné ptáče o maják spásy zkrvaví. Mně nad vše verš! Ač v jeho řeči se všechno zdobně podvolí, u rovu mládí duch můj klečí, naslouchá šumné topoly a zří, že na každičké sněti se víla v tanci vytáčí . . . Ó luzné poesie děti . . . Mně v té chvíli je jak ve pláči |  |
FIALKY Fialky skvělé ! Jste vůně květ, jež vykouzlilo jaro, tak prostý a přec drahý duši celé. O perly vesny ! Vy kvetete tak čisté v ústraní, kam nezalétne příboj lidstva děsivý. | VÁNOCE Kraj rubášem sněhu se kryje a tak vše tiché, v modrou dál se modré lesů pásmo ryje svým hřbetem nevysokých skal. A snící vísky opodál zří v hustém sněhu kouzlem vnady Mou duši plní divný žár a já plesám, Vánoce jsou tady. |
| DNES A ZÍTRA Den mlhavě tak plane. Smutek duší týrá, když mraky vichrem hnané, spějí letem upíra. Když vítr kvílí, umně plíci nadme prudký měch, když zvěsti snivé dumně lkají ve přívalu něh. To listí větru mocným ruchem tklivě v uchu ševelí. Mně zdá se, jakby vzduchem zkazky mého dětství letěly. Hned pláče, hned zas šepce, hned se divně zachvívá, hned myšlenka v sen měkce se jen křídly ovívá . . . Když klid tak v duši dřímá, tu mne chytá divý ples - však hned mne úzkost jímá, že bych tíhou veršů kles. Tak v duši vše se vrací. dnes hruď láskou proskvěje bych zítra v resignaci rád v ten klid, jenž v hrobě je... TOPOLY | V tom kraji, jež je nám domovinou spolu zřím v duchu štíhlé topoly stát. Jest dvanáct jich jak apoštolů jež k nebi pnou své ruce napořád. Jak starci naivní či jak děti v bolu, jak svíce v očistu lidskou chtějí plát retem svým se modlí ptáků ve šveholu. Když věstí vítr blízký bouře chvat tu rozezvučí se listí v té divé písni, jež tlumí výkřik a oči k pláči tísní jich poslat hrozí, ruce spínajíc V mé duši v alegorii vše splývá: Mně zdá se, že to varhan vášeň divá, jak hlas kněze zněla, . . . naše hříchy tepajíc.  |