TRADIČNÍ VÁNOČNÍ MENU, PEČIVO A ZVYKY

Předvánoční období
Předvánoční období je poznamenáno vybíráním dárků pro blízké a přátele.
Kuchyně již začínají vonět kořením a neopakovatelnou vůní vánočních příprav, vůní z jedinečného vánočního pečiva.
PROČ je vlastně ještě dnes pečeme? V obchodech jsou přece nabízeny kolekce všech možných i nemožných druhů pečiva, připravených profesinálními pekaři - odborníky.
Pečeme proto, že nic z toho nemůže nahradit atmosféru s tou s báječnou vůni vanilky, citrónové kůry, lískových oříšků a s pohodou a šikovností našich maminek či babiček.
A ještě k tomu i my všichni navíc ochotně pomáháme: mlít oříšky, vylizovat kastrůlky, vypichovat z těsta postavičky formíčkami, které opět po roce se vynořily někde ze zásuvek. A tak spolu vytváříme překrásnou předvánoční atmosféru a navíc pokračujeme v tradici našich předchůdců a přispíváme k nezapomenutelným pozdějším vzpomínkám na tento čas i u svých děti a dalších a dalších generací.
Drobné vánoční pečivo je připravováno z typických těst jako je těsto: - perníkové, křehké, linecké, sušenkové, listové, třené, piškotové, pěnové neboli bezé, speciální vánoční a k tomu přistupují ještě nepečené sladkosti.
Kynuté těsto použijeme na přípravu vánočky a také křehký závin z taženého těsta pečeme až o Štědrém dnu, když už smažíme kapra.
Pečivo pro vánoční stůl vybíráme podle rodinné tradice a chutí členů rodiny: Začátkem prosince si provedeme rozvahu co budeme letos konkrétně péci. Po tomto rozhodnutí nakoupíme všechny potřebné ingredience a to nejlépe podle písemného seznamu, abychom na něco nezapomněli.
Vánoční pečivo pečeme v určitém časovém pořadí tak, aby bylo ve vánočním čase na "Štědrý den" nejchutnější, správně rozleželé a jiné zase ještě čerstvé. Pečivo z některých těst si do zásoby vůbec dělat nemůžeme (např. piškotové) a proto je všeobecně doporučováno následující časové pořadí pečení:

1) Zázvorky a perníčky -> 2) Oříškové cukroví -> 3) Vanilkové rohlíčky -> 4) Sušenky 5) -> Křehké těsto a linecké těsto -> 6) Piškotové cukroví -> 7) Nepečené sladkosti -> 8) Vánočka a závin

Pak si v podle rozvrhu rozvážíme suroviny pro příslušné těsto a dáme je do misek na pracovní stůl. Máme je pěkně před sebou a teď je postupně smícháme dle požadavků receptu a vypracujeme těsta v míse nebo na vále.
Pak je zabalíme do mikroténového sáčku, pergamového papíru nebo alobalu a některé hned či až po patřičném odležení upečeme.
Skladování pečiva
Pro předem připravené a postupně upečené dobrůtky využíváme např. hliněné krajáče po babičce, plechové krabice, papírové krabice vyložené alobalem. Nepečené rolády a různé kuličky necháme v chladu a raději také zabalené v alobalu.

Vánoční období
Štědrovečerní stůl již máme svátečně upraven a obložen symboly hojnosti a ochrany (chléb, jablka, ořechy, med aj.) a na mísách před námi leží naše upečené pečivo (zázvorky, linecké kolečka, vanilkové oříšky aj).
Kdo se na Štedrý den postil, ten uvidí během večeře zlaté prasátko (tele, kohouta nebo beránka).
Typickym hlavním jídlem je většinou smažený kapr (ryba je tradiční postní jídlo povolené až později církví) s bramborovým salátem a rybí polévkou. Kapři se prodávají vždy několik málo dní před Štědrým dnem, kdy na naměstích a nebo určených místech stojí typické kádě s rybami. V jinou roční dobu se čerstvý kapr, v menších městech, zase tak běžně neprodává. Pěstuji se v rybnících nejvíce kolem Třeboně, loví se koncem října a do Vánoc čekaji v sádkách, kde se vyčistí a jsou pak velmi chutné. Vánoční kapr je vůbec o vánocích snad nejchutnější a zvláště když ho ještě necháme doma chvilinku (přes noc) plavat ve vaně v chladné a čisté vodě.
S vlastním průběhem Vánoc je spojena řada křesťanských i pohanských a tedy tradičních zvyků.
S Vánoci je spojeno vánoční jmelí, s nimž se kdysi posvátně čarovalo.
Křesťanské koledy se vázaly více k Novému roku resp. k Vánocům, ale většinou se přednášely na den sv. Štěpána (26.12.). Koledovani bylo původně zvykem univerzitních studentů, pak žáků městských škol (chodili s rektorem po domech - brzy se toho dočkáme zase), posléze pak škol hlavních a normálních, nakonec i venkovské chasy vůbec. Koleda byla vyjadřením přání zdaru pro přiští rok.
Stavěni jesliček je původu poměrně mladého. Předobrazem betlému jsou gotické skřínky s voskovými figurkami nebo sicilské biblické scény. Na českém venkově se betlémy rozšířily počátkem 19. století a rychle zdomácněly. U nás je slavný lidový Třebechovský betlém, který byl obdivován na Světové výstavě v Montrealu. Betlémy jsou z různých materiálů keramiky, dřeva, papíru, slámy atd. O Vánocich jsou v každém, i v tom nejmenším kostelíčku a také v mnoha domácnostech, rozloženy vždy pod symbolem Vánoc - vánočním stromečkem.
Vánoční stromek, jeden z nejhezčích a nejpoetičtějších symbolů Vánoc, je velmi mladým prvkem. Prvni zprávy o něm v Evropě máme až z počátku 19. století. Užití stromku nebo větví však u nás má poměrně dlouhou tradici. Na Valašsku zavěšovali nad stůl jehličnatý stromek, jinde zdobili světnici či stůl chvojím. Stromek býval zdoben perníkovými figurkami, které si každá maminka upekla z perníkového těsta sama, nebo dnes většinou skleněnými ozdobami, čokoládovými figurkami z vánočních kolekcí, svíčkami a rozsvěcuji se na něm prskavky. Pod stromeček se pokládají dárky, které přináší u nás na rozdíl od jiných národů dítě - Ježíšek a žádnej dědula. Vždy nenápadně přichází v pozdním odpoledni až po štědrovečerní večeři

Štědrovečerní večeře
U štědrovečerní večeře by měl být na stole přichystán vždy sudý počet taliřů s příbory. Tím zabezpečíme, že se pravděpodobně spolu všichni zase za rok sejdeme u stolu a tento zvyk také vylučuje, aby někdo byl u štědrovečerního stolu sám - nejmenší možné číslo jsou dva. Pod taliř si vzájemně dáváme šupinky z vánočního kapra, kterého právě konzumujeme. Tyto šupinky si uschováme po celý rok v naší peněžence, třeba je dáme mezi mince a to nám zabezpečí jejich hojnost a také to, že peněženka nebude nikdy prázdná (....bude tam aspoň ta šupinka :-) ).
Také je velmi důležité všechno potřebné si připravit na dosah ruky tak, aby nikdo během večeře nemusel od stolu odcházet a vstávat. To se nesmí! Před večeří, která začínala první viditelnou hvězdou na stmívajícím se nebi a nebo po jejím ukončení, abychom prodloužili slastné čekání na dárky pod stromečkem, si ještě předpovíme budoucnost tak např.:
- nezapomeneme hodit pantofel za záda. Hodnocení je jednoduché: jestli půjdeme z domu špička boty směřuje ke dveřím, jinak zůstaneme ještě za pecí u maminky, - pak rozkrojíme hezké jabličko bez kazů a krásná hvězdička jaderníku nám předpovídá hodně zdravi a štěstí,
- vlijeme roztavené olovo do vody a z tvaru ztuhlého olůvka s troškou fantazie hádáme a předpovídáme svoji budoucnost. Olovo si roztavíme na staré lžici nad svíčkou a pak je kapalné naráz vhrkneme do nádoby se studenou vodou,
- děvčata si ještě vyběhnou ven na zahradu či dvorek a třesou bezem za volání: "Třesu, třesu bez, kdes můj milý dnes" a poslouchaji, kde se ozývá štěkot psa. Z toho směru přijde její spanilý milý.Když se v blízkosti našeho paneláku nenachází žádný bez (je však dost častý) třeseme v zoufalství jakýmkoliv keříkem.
A tak když se kostmi z kapra neudusime, tak jsou to prostě opravdu příjemné a pohodové Vánoce. Teď můžeme jít pro dárky a pustit se do našeho správně načasovaného, dobře uleželého vánočního cukroví a také si trochu konečně odpočinout
V této kapitole uvádím několik typických vánočních cukrovinek, tak jak jsem je našel v zápisnicích našich bábinek, maminek, tet, sousedek, přátel a dále jsem ještě použil těchto pramenů:
Literatura:
  • Olga Davidová: "Vánoční pečivo", Sešity domácího hospodaření, svazek 41, Práce Praha (1984)
  • Věra Mikulová, Marta Haiklová:"Pečeme na vánoční svátky", Nakladatelství DONA České Budějovice, (1993)
  • Juliana Fialová a kol.:"Vaříme chutně zdravě a hospodárně", SZN Praha (1960)

    nahoru
    ZPĚT do kapitoly
    ZPĚT do SLADKÉ DDK
    HOME
    [CNW:Counter]