»Nad jejím prvním jídlem Nathan a Rojze Temer užasli. Lepší kuchařku by si nemohl přát ani císař pán. Polévce předcházel předkrm z telecích jater a plíček, z části opražených, zčásti povařených a vonících tak, že se jim chvělo chřípí. Polévka byla ochucena kořením ve Frampoli neznámým, paprikou a kaprlaty, které si nová služebná přivezla zřejmě ze Zamošče. Dezert byl umíchán z jablečného pyré, hrozinek a meruněk a okořeněn skořicí, šafránem a hřebíčkem - voněl po celém domě. Nakonec podávala jako v zámožných lublinských domech černou kávu s cikorkou. Po obědě si Nathan a jeho žena chtěli jako obvykle zdřímnout, ale Šifra Cirl je varovala, že spát po jídle je nezdravé, neboť výpary ze žaludku přitom stoupají do mozku. Poradila svým pánům, aby se několikrát prošli zahradou. Nathan, přecpán lahůdkami a opojen kávou, se potácel sem tam a neustále opakoval: "Ženuško milá, není-li ta naše služka poklad?"«

(Isaac Bashevis Singer, 1904-1991, polsko-americký spisovatel, Nobelova cena 1978: "Neviditelný", povídka)