» Je zvykem, že košerák dostává z každé krávy slezinu a dršťky. Dům Jojneho Mejra přetékal masem. Rejce Doše vařila polévku v hrncích velkých jako kotle. V kuchyni se celé dny zběsile vařilo, smažilo, peklo, míchalo a stahovalo z kůže. Mnohokrát za den si Jojne Mejr opakoval rabínova slova:"Člověk nesmí být milosrdnější než zřídlo všeho soucitu." Tóra praví: "Zabíjet budeš ze svých stád, jak jsem poručil." Mojžíš byl na hoře Sinaji poučen o způsobech, jak se při porážení a otevírání zvířat vyhnout všemu nečistému. To vše je záhada záhad - život, smrt, člověk, zvíře. Ti, kdo nejsou zabiti, umírají na různé nemoci a trpí často dlouhé týdny a měsíce. V lese požírá jedno zvíře druhé. V mořích pohlcuje ryba rybu. Nikdo nemůže uniknout strázním tohoto světa. A přesto Jojne Mejr nedošel útěchy. Každý záchvěv zabíjené drůbeže mu rozechvíval útroby. Zabití každého zvířete, ať velkého či malého, mu působilo takovou bolest, jako by řezal do vlastního hrdla. Ze všech trestů, které ho mohly postihnout, bylo košeráctví tím nejhorším.«

(Isaac Bashevis Singer, 1904-1991, polsko-americký spisovatel, Nobelova cena 1978: "Košerák", povídka)