»V 15. a 16. věku bylo maso hovězí jídáno nad jiná nepoměrně víc. Hygienické kritiky starodávných doktorů nebyly žádnému maso z domácích zvířat tak příznivý, aby mu něčeho nevytkly. Zdá se, že jim k chvále překážel výchova zvířat těch v nečistých chlívech. Stran vepřů přímo chtěli, aby byli chovány v poli nebo lese. Chtěli, aby jídaly se krmě subtylné (kuřata) po hrubých (hovězí a zaječí maso např.) a po všech masitých krmích, aby opravilo se lekvaří a kašemi ovocnými, kteréž tlačí ošklivé páry dolů. Zvěřiny, kterouž staří doktorovén na výsost chválili pro její zdravotu měšťanský často nemíval. Urození si chránili zvěř na lesích a pytláky barbarsky mučili a ničili na zámcích. K obyčejným obědům byla podávána ryba, jejíž příprava stála hospodyni nejmenší práci. To byla ryba v některé jíše vařená. Ze všech ryb kapr nejčastěji se ocital na stole. Někdy k obědům prostým vstaven na stůl hrách na roště sušený nebo na plechu pražený, což sluje pučálkou. Kroupy zápasily v české kuchyni s hrachem o přednost. Stejně jako hrách bývalo na stůl kladeno jiné české vaření starodávné - zelí. V sobotský den dávány na měšťanský stůl k obědům pravidelné kaše. Ty jsou také "vaření". Z týchž krmí, které byly podávány na obědích, snad každá posluhovala i k večeři. Jenže obyčejné večeři měšťanské stačívala polívka, jedna masitá krmě a jedno vaření. Řemeslná chasa mívala v Praze na mlýnech k večeři polívku, vaření a kus masa. Nutno ukázat i k tomu, že přečasto bývalo součástkou večeře syrové ovoce. Toho naší předkové jídali mnohem víc a pravidelněji nežli dnes. I v kuchyňských vydáních jindřiškohradeckých čteme nejednou o hruškách a jablkách k večeři. Pořádný soused měšťan, když se navečeřel skromně se napil, na konec vycucal kalíšek některé pálenky nebo destilované vody, čemuž Veleslavím říkal "truňk na podušku", a šel na komoru spat. Tolik tedy o kuchyni všedních i obyčejných dnů nedělských."(Zigmund Winter, 1846 - 1912: "Šat, strava a lekař v XV. a XVI. věku" - Kterak našim chutnalo, ze sebraných spisů autora)
nahoru
ZPĚT do kapitoly