»"Hovězí plátky takové skoro biftekové - klíďo píďo mohou být úplně biftekové, tím lepší. Potom je potřeba kousek vepřového, může být dost prorostlé, které se pomele. Pak jsou nutné sardele, špek, třeba i anglický, a všechna zelenina, a té hodně (mrkev, celer, petržel - prostě kořenová zelenina). Do umletého vepřového se může dát, ale malinko, rozstrouhaná houska, ne moc! Sardel se utře s máslem, do toho se vrzne celé syrové vajíčko, popepří, osolí a všechno se pěkně promíchá, hlavně s tou sardelkou, připomíná znovu ustaraně malíř Wiesner. Vznikne tak pěkné těstíčko, a to pěkné těstíčko se namaže na ty hovězí plátky úplně nebo skoro biftekové, zabalí a ptáčci jsou hotovi. Ale ještě ne úplně. Teď se musí vzít velký kastrol s pořádným dnem, takový bytelný, a ten se vyloží na dně špekem. Na ten se naskládají ti ptáčci. Teď se nakrájí ta zelenina, a musí jí být moc, na malé kousíčky, a naplní se jí celý ten kastrol. Zasypou se jí i ti ptáčci. Pořádně se přiklopí a dusí pomaloučku čtyři hodiny. Jó a se zeleninou se tam musí dát bobkový list a kůrky citrónu. Když je to udušené, tak se to ptactvo vyndá, vezmeš kyselou smetanu a s troškou mouky ji rozkvedláš. Ta zelenina se hrubě propasíruje, tou smetanou se to zahustí, malinko povaří, pozorně, aby se to nesrazilo, ale naopak dobře spojilo. To ptactvo se tam zase do toho vloží a k tomu dobrý knedlík a musí se to zapít červeným burgunským. Tedy žádná minutka, ale za práci to jistojistě stojí. Když se ti ptáčci pěkně dusí - pokračuje nemilosrdně malíř Wiesner - , ale rozuměj, víc jak takové tři, tři a půl hodiny, tedy když už se blíží k finiši všechno, celý byt voní k nevydržení a máte pozvané hosty, čicháte čím dál víc z plných plic, tak si myslíte, že by vůbec nevadilo, kdyby ti hosté nepřišli."«

(Jan Goldhammer, 1910-1990: Výtvarníci - labužníci, Praha 1970))