» . . . Když domyla záchod, zjistila Dělnice s hrůzou, že na hodinách je rovných jedenáct a že je třeba chystat oběd. O tom co bude vařit rozhodla už včera večer. Byly to nadívané roštěnky. Ještě včera vytáhla maso z ledničky a nechala je odmrazit. Teď v jedenáct už jenom nakrájela pět tenkých plátků masa, naklepala je, mezitím si odběhla ven, aby dopumpovala dětem kola, potom se vrátila, aby roštěnky posolila a popepřila a potřela hořčicí. Nejmladší dítě se stále domáhalo, aby mohlo matce pomáhat. Vymyslela pro ně práci. Okrájela brambory a svěřila nejmladšímu dítěti nůž a ukázala mu, jak krájet brambory na kostičky. Dítěti se to velmi líbilo. Potom si nakrájela cibuli a kabanos a špek a všechno to smíchala s nakrájenými bramborami a všechno to položila do plátků masa, které stočila do smotků a ovázala pevnou nití, kterou dlouho nemohla najít. Mezitím se vrátily děti a šly si hrát do svého pokoje. V tlakovém hrnci osmahla cibulku a potom na ni položila závitky z roštěnek a narychlo je osmažila ze všech stran. Potom konečně podlila maso vodou, do nádoby vhodila zbytka směsi, která se nevešla do roštěnek a tlakový hrnec uzavřela. Blížilo se poledne.

(Zdeněk Zapletal, nar. 1951 v Kyjově, český prozaik:"Půlnoční běžci" Praha 1986)