»"Sebrala jsem talíře od polévky, můj snoubenec utíral papírovým ubrouskem tvář strýci Pepinovi, maminka přinášela mísu kouřících knedlíků, ve dveřích se zasmála a řekla tichounce. . . "A nezvítězili by ste". . . A strýc Pepin vyletěl ze židle, a zařval... "A zvítězili bysme! A slavně!" A ramenem vyrazil mamince ty tálky knedlíků a maminka je zachytila, ale více než polovina knedlíku spadla na koberec, a můj snoubenec vzal kleštičky a nasbíral si svůj plný talíř těch knedlíků, pak jsem s maminkou v pokleku sbíraly knedlíky, které tam na koberci zbyly, přišel tatínek, posadil se a usmál se na mne, ale já jsem viděla, že myšlenkami je zase tam na dvoře, tam u své škodovky, že dokonce se bojí promluvit, aby se nezapletl do hovoru, od kterého by pak nemohl utéci. A maminka jakoby se nic nestalo. Rozdala teď prstoma každému na talíř knedlíky, přikývla jsem, aby přestala, když mi dala na talíř třetí knedlík a pak nalévala svíčkovou omáčku a kousky svíčkové, a zase všichni jedli hltavě, než jsem se pustila do druhého knedlíku, Břéťa už dojedl, utřel si ústa a zvedl se a odkulhal k oknu, musela jsem uznat, že to co říkal doktor, můj snoubenec, byla pravda, ta svíčková byla výborná, nestyděla jsem se a přibrala si ještě dva knedlíky a přibrala jsem si omáčky a jedla jsem a trnula, že kdybych se nestyděla, že bych si přibrala ještě. A potom se otevřely dveře a do jídelny vešla dívenka a uklonila se a zaprosila maminku. . . "Paní půjčila byste nám strýčka Pepina?" A maminka řekla, že ano, ale na copak? A dívenka řekla, že strýc Pepin zase bude na hrázi držet holčičkám, jako je ona, přednášku o pohlavní zdravovědě, vlastně pokračovat v té přednášce, protože už minulou neděli jim strýc Pepin přednášel na hrázi u řeky o tom, že záruka blaha manželského je urostlé tělo a jak se patří pohlavní údy a dneska, že strýc Pepin slíbil, že bude držet školu a spisku Páně Batisty, o tom jaké jsou následky nezřízeného pohlavního života . . . Břeťa se díval z okna, jak dívenka odváděla brankou strýce a můj snoubenec prohlásil. . . Matičko, jste championka krytých dvorců, tak dobrou svíčkovou jsem už dlouho nejedl a matičko, my se půjdeme projít krajinou . . ."«

(Bohumil Hrabal: "Svatby v domě", Československý spisovatel, Praha, 1991)