»"Krize zasáhla Wu Fonga stejnou měrou jako jiné, mnohem uctihodnější podnikatele, a stejně jako oni i Číňan dospěl k závěru, že má na skladě příliš mnoho zboží. Chtěl-li zmírnit ztráty, musel přistoupit ke specializaci a neprovozovat dále "Dům všech národů". Wu Fong byl velmi bystrý muž, který se zajímal o módu. Všiml si, že nastoupený vývojový trend přeje domácí výrobě a domácímu talentu, a když Herstovy noviny zahájily kampaň "Kupujte americké zboží", rozhodl se zbavit všech cizinek ve svém žoldu a změnil svůj dům na stoprocentní americký podnik. Ačkoli v roce 1928 by mu obstarání potřebných děvčat činilo značné potíže, v roce 1934 vypadala situace jinak. Mnohé ctihodné americké rodiny upadly do bídy a jaly se nabízet své ženské potomstvo na volném trhu. Najal pana Asu Goldsteina, aby provedl přestavbu, a tento skvělý muž pro něj připravil řadu interiérů ve stylu holandské Pennsylvánie, starého Jihu, osadnického srubu, viktoriánského New Yorku, dobytkářského Západu a kalifornského Monterey, společne s indiánským stanem a garsonkou moderní dívky. . . .Zákazník, který navštívil Lenu Haubengrauberovou mohl pojíst pečeného sviště a zapíjet jej žitnou Sama Thompsona. U Alice Sweethorneové dostal solené vepřové s krupkami a bourbon. V pokoji Mary Judkinsové se mohl osvěžit, pokud si to přál, smaženou veverkou a kukuřičnou pálenkou. V apartmá Patricie Van Riisové se podávaly ústřice a šampaňské. Zákazníci Růže od Power River si obvykle dopřávali beraní varlata s podomácku pálenou lihovinou. A tak bychom mohli pokračovat: u Dolores O´Reilyové to byly kukuřičné placky a slivovice z Imperial Valley, u princezny Hnědé srnky pečený pes a ohnivá voda, u Betty Prailové rybí ragů a jamajský rum. A ti, kdo usilovali o přízeň "moderní dívky" slečny Cobiny Wiggsové, se mohli potěšit sendviči s rajčaty a salátem, zapíjeným ginem.«
(Nathanel West, 1906-1940, americký spisovatel: Majlant aneb Rozebrání Lemula Pitkina", Argo Praha, 1997)