Burgunské hovězí - Burgundy Beef
(Slimmers´Delights, Better Homes and Gardens Books, str. 26, Great Britain)

Suroviny na 4 porce:
  • 450 g hovězího nakrájeného na 1 cm kostky
  • olej
  • 110 g nakrájené mrkve
  • 110 g nasekané cibule
  • 110 ml burgunského vína nebo podobného
  • 110 ml vody
  • 1 stroužek nasekaného česneku
  • 1 lžíce studené vody
  • 1 1/2 lžičky kukuřičné mouky
    Příloha: rýže, knedlíky
    176 cal na porci

    Postup přípravy:
  • Z masa odřežeme pečlivě všechen tuk z okrajů masa a nakrájíme čtyři asi půl centimetrové plátky.
  • Osolíme opepříme a opečeme prudce na pánvi na oleji dohněda.
  • Na pánev k masu přidáme mrkev, cibuli, zalijeme burgunským vínem, vodou a přidáme česnek.
  • Uvedeme k varu a pak zmírníme plamen, přikryjeme pokličkou a dusíme 45 minut, až je maso měkké.
  • Přeneseme maso na servírovací talíř a udržujeme v teple.
  • V malé misce smícháme studenou vodu a mouku a směsí zahustíme vypečenou šťávu z masa na pánvi.
  • Omáčku varem zahustíme (až se tvoří u dna bubliny) a ještě za míchání dvě minuty povaříme a šťávu přilijeme k masu.
    »V zásadě však, když zrovna nemá národní hospodářství vysoko do žlabu, je jídlo ohromná věc. Je vpravdě všelidské. Neznám člověka, který by se těšil na dobu, až se budeme živit prášky a až nebudeme mít tu rozkoš, zasednout k nedělnímu obědu . . . . husu, knedlík, zelí, svíčkovou na smetaně, samozřejmě také s knedlíkem, anebo řízky, nejrůznější saláty, moučníky . . . Já nevím co všechno si lidé navymýšlejí, co je pro oko, co je pro vůni a co je pro chuť a nad čím se sbíhají sliny, jenom když si na to pomyslíte. Já myslím, že nebylo dostatečně napsáno slavných ód na pány, jako by Savarin nebo Lukuls a jak se ti všichni vynikající kuchaři jmenovali, včetně naší paní Magdaleny Dobromily Rettigové, tolikrát připomínané vtipálky, kteří mají právě něco se žlučníkem. Ne světe existují všelijaké kluby jedlíků, gurmánů a labužníků a znalců a příznivců dobrého jídla. Setkal jsem se s několika vpravdě labužníky a znalci dobrého jídla a ze všech snad největším dojmem, řekl bych takovým dojmem až povznášejícím a klasickým, na mne zapůsobil pan Werich. Museli byste ho vidět. jak napřed těma nádhernýma očima těká po stole. Jakoby chtěl napřed vychutnávat zrakem. Pak dýchá tu vůni jednotlivého jídla, pak zobne z toho a z toho a teprve potom začne jíst.«
    (Vladimír Škutina: "Tak už jsem tady s tím vápnem pane Werichu", Rozmluvy Praha, 1990)
    nahoru
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]