»"Ještě bych rád tak věděl, co je ragú." "Ragú", vysvětloval Ben, "je slatanina všeho možného vařená dohromady." "Dalo by se to tak říct", souhlasil Terry. "V tom případě ovšem se ptám já", pokračoval Ben, "co znamená to studentské ragú? Jako starý mládenec se zkaženým zažívacím traktem se živě zajimám o recepty." "Studentské ragú je králem všech ragú." "Snad nechceš dělat drahoty? Mám tomu rozumět, že recept na ně je žárlivě střeženým tajemstvím?" "Chceš abych ti ho dala?" "Celou dobu se nesnažím o nic jiného." "Je to hrozně jednoduché. Především potřebuješ pořádný hrnec nebo hlubokou pánev. Nejdřív nakrájíš na proužky slaninu a dno pánve ji pěkně vysteleš. Pak rozkrájíš asi půl kila libového zadního hovězího na proužky asi centimetr široké a čtyři centimetry dlouhé. Hodíš je na slaninu a normálně osolíš a opepříš. Teď dojde na mrkev. Rozkrájíš ji na teňoučké plátky a rozprostřeš na maso. Pak nakrájíš stejně tence tři velké cibule a rozprostřeš plátky na mrkev. Nakonec vezmeš tři nebo čtyři brambory, záleží na tom, jak máš velké, rozkrájíš stejným způsobem a nakladeš na cibuli. Brambory osolíš a opepříš, přikryješ pokličkou a dusíš na mírném ohni. Podle mého názoru, se to má pořádně zalít vodou, aby ragú zbytečně nevysmahlo. Zelenina samozřejmě pustí šťávu, ale ne dost, a tak neškodí přilít radši víc vody.«

(Ellery Queen, američtí autoři detektivek píšící společně: "Ďábelské ragů", Praha 1984)

ZPĚT do kapitoly

HOME