»Když jsme tam dorazili, byl stále ještě den a Jiří prohlásil, že vzhledem k tomu, že máme spoustu času, naskýtá se nám báječná příležitost uvařit si pořádnou večeři. Prý nám ukáže, co se dá na řece v kuchařském umění dokázat, a navrhl, abychom si ze zeleniny, ze zbytku studeného hovězího a z různých odřezků udělali irský guláš. Zdálo se nám, že je to báječný nápad. Jiří nasbíral dříví a rozdělal oheň a já s Harrisem jsme se dali do loupání brambor. Nikdy bych si byl nepomyslel, že loupáni brambor dá takovou práci. Ukázalo se, že je to největší podnik v tomto oboru, do jakého jsem se kdy pustil. Začali jsme vesele, lze říci rozpustile, ale než jsme oloupali první brambor, naše dobrá nálada zmizela. Čím déle jsme loupali, tím více toho bylo na bramboru k loupání. A když jsme ho celý oloupali a vydloubali všechna očka, nezbylo z bramboru nic, co by stálo za řeč. Jiří se na něj přišel podívat - byl velký jako lískový oříšek - a povídá: "Takhle to nepůjde! To je plýtvání. Musíte je škrábat." Škrábali jsme je tedy, a to byla ještě horší práce než loupáni. Brambory mají takový podivný tvar - samé hrboly, výrůstky a důlky. Po pětadvacetiminutové usilovné práci jsme oškrábali čtyři. Potom jsme se vzbouřili. Řekli jsme, že celý večer nám nestačí, abychom teď oškrábali sebe. Nikdy jsem neviděl nic, co by člověka tak zřídilo jako škrábání brambor. Bylo těžko uvěřit, že slupky z brambor, v nichž jsme s Harrisem stáli napolo udušeni, pocházejí ze čtyř brambor. Z toho je vidět, co se dá dokázat, je-li člověk šetrný a opatrný. Jiří řekl, že je absurdní dát do irského guláše jenom čtyři brambory, tak jsme jich asi šest omyli a dali je tam neloupané. Přidali jsme také hlávku zelí a půl žejdlíku hrachu. Jiří to všechno promíchal a podotkl, že se tam toho ještě spousta vejde, tak jsme prohledali oba koše, vybrali z nich všechny odřezky a zbytky a přidali je do guláše. Našli jsme ještě půlku vepřové paštiky a zbytek studené vařené slaniny - dali jsme to tam také. Potom Jiří objevil půl plechovky konzervovaného lososa a vyklopil ji do hrnce. Zdůraznil, že největší předností irského guláše je, že se člověk zbaví spousty věcí. Vylovil jsem z koše dvě prasklá vejce a ta jsme tam také dali. Jiří řekl, že omáčka po nich zhoustne. Na ostatní přísady se už nepamatuji, ale vím, že nic nepřišlo nazmar. Vzpomínám si, že nakonec Montmorency, který od počátku projevoval o naše počínáni velký zájem, se vytratil, tváře se vážně a přemýšlivě, a za několik minut se zase objevil s mrtvou ondatrou v hubě. Zřejmě to měl být jeho příspěvek k večeři. Nevím, jestli to udělal ze zlomyslnosti nebo z touhy prokázat nám službu. Radili jsme se, máme-li tam ondatru dát nebo ne. Harris vyslovil mínění, že by to šlo, kdyby se promíchala s ostatními věcmi, a že každá maličkost je dobrá, ale Jiří se raději držel starého receptu. Nikdy prý neslyšel, že by se do irského guláše dávaly ondatry, proto pro jistotu nebude dělat žádné experimenty. Harris pravil: "Kdybys nikdy nic nového neokusil, jak bys mohl říci, jaké to je? Lidé jako ty brzdí světový pokrok. Pomysli na člověka, který první okusil párek!" Náš irský guláš se znamenitě podařil. Nevím, jestli mi někdy něco víc chutnalo. Bylo na něm cosi svěžího a pikantního. Lidské patro je už unaveno starými otřepanými věcmi, tohle však bylo jídlo s novou vůní, a takovou chuť, jakou měl ten guláš, nemá nic na světě. A také sytý byl - Jiří tvrdil, že je v něm hodně výživných látek. Hrách a brambory mohly být trochu měkčí, ale máme dobré zuby, a tak na tom mnoho nezáleželo. A omáčka - to byla jedna báseň, pro slabý žaludek snad trochu těžká, ale výživná. Oběd jsme zakončili čajem a třešňovým koláčem.«

(Jerome Klapka Jerome: Tři muži ve člunu", Praha )