»Byl jsem pozván na svatbu. Ne na nějakou dnešní moderní svatbu, na které se vdovy a hezké mladé holky s hlubokými výstřihy nosí jako bohyně v oblacích pudru a páni chodí ve fracích, v bílých rukavičkách a s nabrilantinovanými kníry. Prostě na žádnou s těch svateb, na nichž hosté sedí u stolu podle předem natištěného zasedacího pořádku, ryba se podává á la Prince Takatak, bujón la Falutin, pečeně Diplomatique, salát Wiltedgreen, dezér Fifi a k tomu vin Antédiluvien, což značí, že láhve tohoto vína jsou umazané loňským blátem! Nic. Takového. Byl jsem pozván na staromódní opravdovou židovskou svatbu, jinými slovy na svatbu, na kterou důstojní Židé a Židovky přijdou v šatech, které oblékají každý týden v sobotu do synagógy, hostina žačíná vodkou a domácím perníkem nebo jablečným závinem, po kterém následuje ryba po židovsku čili "gefilte fiš", čerstvá chala, dozlatova zbarvené nudlová polévka, nadívané kuře, pečená kachna, a to všechno se zapíjí vínem ze zářivě vyblýskaných bílých žejdlíků. Byl jsem zkrátka pozván na svatbu, na které se zachovávají všechny náboženské zvyky do posledního písmenka, mezi jinými samozřejmě i ten, podle kterého hostitel musí poskytovat chudým dobrý oběd.«
(Mordechaj Spektor, 1858-1925, polský spisovatel, publicista a nakladatel:"Hostina chudých",z výbor jidiš povídek"Rozinky a mandle", Odeon Praha 1968)