Krůtí ragů v pivní omáčce
("Prima vařečka", TV Prima, říjen 2000)

Suroviny:
  • 500 g krůtích prsíček, na nudličky
  • 2 červené cibule, nadrobno
  • 250 g rajčat, na menší kostičky, bez dužiny
  • 400 g mražených fazolových lusků
  • 100 g anglické slaniny, na kostičky
  • 125 g zakysané smetany
  • sůl a pepř
  • hladká mouka
  • 350 ml piva (12°)
  • 350 ml vývaru

  • Příloha: těstoviny, nočky

    Postup přípravy:
    Fazolové lusky povaříme v osolené vodě asi 5 minut, prolijeme studenou vodou a necháme okapat. Slaninu rozškvaříme, přidáme nudličky z krůtího masa, rychle opečeme, osolíme, opepříme a poprášíme moukou. Zamícháme a opekáme ještě asi 2 minuty. Pak přilijeme pivo, vývar, přidáme uvařené fazolky a necháme chvili povařit. Vmícháme smetanu, rajčata a necháme ještě přejít varem. Osolíme, opepříme a ozdobíme petrželkou a máme hotovo.
    »Druhá událost připomíná mi udatného generála Prospera Siboueta, mého krajana, po dlouhou dobu pobočníka generála Massény, padnuvšího čestně r. 1813 při přechodu přes Bobr. Prosper byl právě osmnáct roku stár a obdařen tak velkolepou chutí k jídlu, jakou příroda dává najevo, že má v úmyslu stvořit člověka pevné konstituce, když vstoupil jednoho večera do kuchyně Geninovy, hospodského, u kterého se scházivali staří usedlíci z Belley, aby pojídali kaštany a pili bílý mošt, zvaný vin bourru. Právě snímali z rožně nádherného, vyspělého, dozlatova upečeného krocana, jehož vůně by svedla i svatého. Společnost, která už neměla hlad, si ho valně nevšímala, ale zažívací síly mladého Prospera byly podrážděny; v ústech sbíhaly se mu sliny, i zvolal: "Právě přicházím od oběda, ale sázím se, že bych ještě snědl na posezení toho velikého krocana". "Dybyste to panáčku doved, zaplatím ho," odvětil přítomný Bouvier du Bouchet, otylý statkář, "ale esli ho nedojíte, musíte ho zaplatit sám a já sním vostatek". Počal ihned výkon. Mladý silák utrhl křídlo, polkl je na dvakrát, načež si vyčistil zuby zahryznutím se do krku ptáka a vypil jako mezihru sklenici vína. Brzy zaútočil na stehno, snědl je touže chladnokrevností a vlil do sebe druhou sklenku, aby připravil cestu dalšímu. Druhé křídlo stihl týž osud: zmizelo a jedlík, stále více rozjařen, chápal se již posledního údu, když nešťastný statkář zvolal žalostně: "Jejej, už vidím, že je konec, ale prosím vás, pane Sibouet, dyž už ho musím zaplatit, tak mi nechte aspoň kousek." Prosper byl stejně dobrý člověk jako voják; svolil k žádosti svého protivníka, kterému zbyla ještě dost tučná kostra nedojedeného ptáka, a zaplatil potom ochotně vše. Generál Sibouet rád vyprávěl tuto chloubu svého mládí a říkal, že se vyrovnal se statkářem jen z pouhé zdvořilosti; ujišťoval, že i bez pomoci byl by měl dost síly vyhrát sázku, a chuť k jídlu, která zůstala mu ještě ve čtyřiceti letech, nedovolila pochybovat o pravdivosti jeho výpovědi.«
    ( Athellme Brillat-Savarin, 1755-1826: "La Physiologie du Gout", NLN Praha, 1994)
    nahoru
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]