» Číšník a kuchař v jedné osobě měl zástěru zakaňkanou od omáčky, lemování a náprsenku měl s prosté šedé špíny. Zabručel:"Co chcete?" Klára se vzpamatovala natolik, aby dokázala na jídelním lístku odlišit písmenka od mušinců, a objednala pro tatínka sekaný řízek a kávu a pro sebe čaj, vejce do skla a topinky. "Topinky? Topinky žádný nemáme." "A udělat byste je nemohl?" "No to bych možná moh." Když dorazily, byly topinky asi tak třícentimetrové, na jedné straně spálené a na druhé nedotčené. Čaj byl trpký, vejce vodnatá. Otec hlásil, že jeho řízeček je státem zkoušená syrová kůže, a káva, no, nebylo mu tak docela jasné, jakou náhražku cikorky do toho použili, ale zdá se prý, že je to vlažný roztok chininu. Klára zuřila: "Vidíš to tak tohle město opravdu má ctižádost. Začínají si tu stavět ohromné pěkné rodinné domky, mají tu pěknou, čistou banku - a pak dovolí takovému lumpovi, aby dělal reklamu mezi cizími lidmi, vlivnými cizími lidmi v automobilech, takovýmhle jídle! Já bych řekla, že jsou přesvědčeni, že zločince by tady zatkli, ale tenhle chlap je zloděj, když za takovéhle jídlo bete opravdové poctivé peníze. Ano, zloděj a navrch ještě vrah!" "Ale no tak děvenko to snad ne." "Ale ano, doslova. Ten už musel za své kariéry způsobit chronicky špatné zaživání tisícům lidí - prostě jim ukrátil život o celé roky. A to je vražda ve velkém. . . . Tahle vajíčka i tenhle chleba byly úplně dobré, než je začaroval. A viděl jsi ten pohled, to opovržení, když jsem si odvážila objednat topinky. Reapere, Reapere, chceš být moderní město, ale jestlipak máš tušení, kolik tisíc turistů tě zhloubi duše proklíná. Kdybych já tak tohohle chlapa - a jemu podobné - mohla pověsit na provaze z jeho vlastního konopného pečiva! Já od lidí, kteří si stavějí město, neočekávám, že si udělají čas, aby četli Hugha Walpola a Jamese Branche Cabella, ale rozhodně očekávám, že si dokáží najít kuchaře, který umí uvařit vajíčka!"

(Sinclair Lewis 1885-1951, americký spisovatel: "Vzduch zdarma", Odeon Praha, 1975)

ZPĚT do kapitoly

HOME