Brambory na Valašsku - zdomácněly nejdříve na panských statcích (konec 18. století). Nejdříve poskytovaly jen malou úrodu, ale od poloviny 19. století se staly nejdůležitější složkou potravy. Na neúrodu, která znamenala vždy bídu a hlad, vzpomínali staří pamětníci: "Do flinty jich mohl nabiť místo brokůch". Při malé úrodě se sklep zamkl a otevřel se až o Vánocích. Brambory vařili ve slupce tzv."zemčaky v munduře" a jídali se nemaštěné jen se solí. Se solí a kmínem vařené oloupané brambory se jedli omaštěné s máslem nebo s povidly, někde se slaninou, kyselou smetanou nebo kyselou omáčkou s petrželkou. Brambory se později začaly přimíchávat do moučných, prosných a pohankových kaší a postupem času zde začaly převažovat, až obilniny zcela nahradily. K starším typům tohoto druhu patří, dříve jen prosná kaše zvaná "netyja", která postupně doznala popsanou proměnu. Stále méně vysévané proso vytlačily zcela brambory - viz. také recepty DDK : slovácká "metyja" s povidly a české "škubánky" např. s brusinkami.